sobota 11. listopadu 2017

Drobnosti za září a říjen

Sepsala Ely v 11.11.17

Vysoká i nižší politika

Kromě toho, že jsme v říjnu splnili svou občanskou povinnost a s voličským průkazem úspěšně a velmi pohodlně odvolili, krátce poté jsme se nechali zvolit do předsednictva Japonského Klubu Olomouc. Tak nějak jsme zase masochisticky seznali, že toho máme asi málo (jak si stále myslí, a nejspíše i navěky myslet bude, Astrakova máti), a že bychom se mohli pokusit tento studentský spolek oživit. V minulém roce skomírajícímu klubu takřka vdechla nový život jeho nová předsedkyně, tak jsme se chtěli také zapojit a pomoct s transformací Japonského jara v regulérní kulturní festival. Zatím se to rýsuje pěkně a snad se i zdá, že budeme pořádat rovněž i promítací část. Pevně doufám, že se vše vyvede a už brzy o tom budu moct podrobněji básnit, zatím to ovšem vypadá snad až příliš krásně a tak nějak čekáme, že nám každou chvíli distributor napíše omluvu, že v předchozím emailu zapomněli jednu nulu. A pokud nenapíšou, očividně tedy budeme pořádat i malý filmový festival. Jsme sebevrazi! Složení předsednictva nicméně vypadá extrémně schopně a aktivně, takže pokud to někdo zvládne, snad to bude právě stávající složení klubu.

Podzimní radosti

Tak dlouho jsem si chtěla užít babího léta a konečně si s mužem půjčit ty zatrolené koloběžky a zrealizovat projížďku Olomoucí, kterou plánuju od začátku léta, až jsem dostala zánět nosohltanu ze tří minut v dešti a poprvé následně z domu vyšla už do mrazivého sychravého počasí. A když už si ho mám užít, tak proč ne pořádně, že ano?
Já chápu, že se něco může po... kazit, ale zcela nechápu, proč si to vždycky užijeme my – tentokrát mám na mysli tu skvělou říjnovou vichřici, ve které jsme se snažili dostat do Olomouce. Neuvěřitelně mě zklamaly nejen České dráhy, kde by to člověk čekal, ale i RegioJet. Před naším odjezdem vlakem č. 1016 jsem volala na informace, proč nám přišla SMS ohledně děsivého zpoždění jiného spoje, zda se nás to týká, že bychom nikam nejeli. Chlapík tam něco hodnou chvíli ťukal a nakonec prohlásil, že muselo jít o omyl, že náš spoj je v pořádku a nemá nic hlášeno. Nebyl schopen zjistit, že 1007 se v Havířově točí a mění na 1016 a my kvůli neinformovanosti jejich personálu na hodiny a hodiny uvízli na nádraží, kde nám opakovaně lhali, aby následně rušili další a další spoje. Obě společnosti nechaly lidi stát v zimě havířovského nádraží bez jakýchkoliv informací a BEZ JEDINÉHO NÁHRADNÍHO AUTOBUSU. Cenu "největší ku*va roku" vyhrává Flixbus, který spoje nacenil na 400 za hodinovou cestu. Astrak ve statusu navrhl, aby se střelili do hlavy a označil je, načež Flixbus odpověděl, že podnět předá vedení. Stále si musím představovat, jak jim kdosi tu sebevraždu navrhuje.

Život v bodech:

  • Zjistili jsme, že chutě vítězí nad vzdáleností, když jsme jednoho dne, po pracovním pohovoru, ještě rychlostí blesku stihli autobus do Brna, protože jsem si hrozně chtěla dát ve Forky's nofish&chips. Nelituju ničeho a mám chuť to udělat znovu!
  • Jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a zjistila jsem, že mám vrásky a jsem už stará.
  • Výkřik do tmy: Jak se to proboha stalo, že už zase budou Vánoce?!
  • A jak se stalo, že poté, co se nám komáři celý život vyhýbají, nás ještě stále, i na podzim, skoro každou noc ožírají? Kde se berou? A proč jdou primárně po dlaních? Zbláznili se? Tolik otázek, tolik otázek...
  • Střídavou prací a hraním strávíme celý den – kdo nepracuje, hraje a těší se, až se zase dostane ke konzoli, kterou nám tu na rok nechala kamarádka Velu, protože odjela studovat do bájného Japanu, kde nyní chodí po koncertech, setkává se se svými oblíbenými umělci a tlumočí loutkařům. Milujeme Horizon, milujeme Witchera 3, ale teda moje oči, moje ubohé oči mě jistě nenávidí. A když už jsme u toho Horizonu: zbožňuju photo mode! Důkaz místo slibů ↓

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely