úterý 11. července 2017

Drobnosti za květen a červen

Sepsala Ely v 11.7.17

Posun o kilometr na východ

Ano, svatební stres byl na nás málo, proto jsme se s Astrakem rozhodli jen pár dní po obřadu stěhovat do nového, většího bytu. Přesun ovšem vůbec nebyl snadný. Věděli jsme, že byt bude třeba uklidit a vymalovat, ale to, co nás čekalo, opravdu předčilo veškerá naše očekávání. Majitelka s postojem "je mi to jedno, špína nevadí, hlavně, že byt stojí" naprosto ignorovala naše stížnosti s tím, že ji obtěžujeme. Plísní byla olezlá koupelna, pračka nepoužitelná, těsnění na oknech se také ukázalo býti nikoliv černé, ale bílé – jen potažené tou proklatou plísní. Kolik nás to malování a uklízení toho nejneuvěřitelnějšího bordelu, jaký si jen dokážete představit, stálo sil, peněz a nervů, na to slova nestačí. Bez pomoci máti a otce nevím, kdy bychom to dodělali. Zato již vím, že taková ta vrstva špíny, kterou můžete vidět v reklamách na čisticí prostředky, není výmysl. Fakt to existuje.

Všechno si tu ale postupně zkrášlujeme a renovujeme, některé drobnosti stále ještě čekají, až si najdeme čas. Nakonec se z toho tedy ale vyklubal krásný prostorný byt a dokonce uvažujeme, zda ho nevyplníme i nějakým mazlíčkem. Je tu navíc stále příjemně chladno díky tomu, že je to starý dům s metr tlustými stěnami. Když začala horka, byla jsem z tohoto důvodu nejednou za exota, když jsem do výhně vykročila v kabátku, protože jsem si upřímně vážně myslela, že je venku chladno.


Posun o 80 km na jihozápad

Po takovém množství manuální práce jsme byli řádně natěšeni na Animefest. Psychicky jsme na tom ostatně nebyli o moc lépe, jelikož jsme všechen překlad, jehož bylo více než kdy jindy třeba na poslední chvíli, museli dělat mezi výše zmíněným, školou a prací. Předpokládám, že za odměnu za způsobenou duševní újmu jsme obdrželi bossovské cedulky, a celý víkend si náramně užili. Ve volných chvílích jsme se jezdili sytit do úžasné veganské restaurace Forky's, která, ač jsme mysleli, že je to nemožné, dokázala zaplnit prázdnou díru v našich srdcích, kterou tam po svém zrušení zanechal obdobný podnik, Junk Food Café. Tak výborný veganský burger člověk opravdu jen tak nenajde, jak by ostatně mohl poreferovat kamarád, který do poslední chvíle nevěřil, co že to vlastně jí.

A: Tak já to ale veganské rozhodně nemám, když teď jím sýr, ne?
Ely: Nejíš.


Fuck you, KAA (aneb Posun do p*dele)

Absolvovala jsem zkoušku, na kterou jsem se učila měsíc, a které jsem se už několik semestrů vyhýbala, protože je to ta nejhorší věc na magistru anglistiky v Olomouci. Celou dobu jsem mluvila, věděla jsem o tématu skoro vše. Profesor řekl, že to byl "solidní výkon" a udělil mi Dčko. Jsem z té školy už tak unavená a po těch letech tak neuvěřitelně zhnusená, že mi to bylo docela jedno. Na učení už mě baví jedině vtipně podané informace na Wikipedii, uvedu příklad:

>She fell in love with a number of women and pursued them sexually with great aggression, but seems not to have succeeded in having sex with any of them.
>In 1945, Carson and Reeves McCullers remarried. Three years later, while severely depressed, she attempted suicide. In 1953 Reeves tried to convince her to commit suicide with him, but she fled and Reeves killed himself in their Paris hotel with an overdose of sleeping pills.
>Although selected by the Pulitzer Prize jury on fiction for the 1974 Pulitzer Prize for Fiction, the Pulitzer Advisory Board was offended by its content, some of which was described as "'unreadable,' 'turgid,' 'overwritten' and in parts 'obscene'". No Pulitzer Prize was awarded for fiction that year.

Z mého rezignovaného klidu mě ovšem vytrhlo něco jiného – takřka přesně v tu chvíli, kdy jsem dodělala tuto poslední zkoušku, mi dorazil email, že naše katedra zavádí prospěchová stipendia. Po všech těch letech! Stipendia, se kterými bych měla za bakaláře nárok skoro vždy na to nejvyšší ohodnocení, tedy až neuvěřitelných 10 tisíc měsíčně. 10. Fucking. Tisíc. To bych bývala mohla reálně jíst a nepočítat každou korunu! A máma by bývala nemusela utratit celé své dědictví po tetě, jen aby mě udržela na škole. A díky tomu déčku nemám už nárok ani na nějakou poslední hloupou tisícovku, protože mi totálně potopilo prospěch. Já už nevím, co víc na to říct, snad jen: prosím vás, nevíte někdo, jak snadno a levně vyrobit nějakou výbušninu?

Má čelist (mimo jiné) má již čtvrt století

Jsem už delší dobu nějak podezřele zdravá, tak tělo provokuje... dentálně. Se svým současným zánětem jsem už byla u zubaře 7x a chytlo mě to zrovna ve chvíli, kdy se moje klinika stěhovala. Koukalo na to 5 zubařů, kteří se nemohli shodnout, zda umrtvit jen sedmičku nebo pokosit i vedlejší zub, prozatím ovšem číslo šest žije. Nejsem si jistá, zda je to dobře, a po večerech pošilhávám po kleštích. Za sebou mám už ATB, čeká mě prý CTčko. Fakt dlouho jsem nebyla na CT (silně ironický tón). Už by mi tlama mohla dát pokoj, fakt chci prázdniny. I když jsou všichni ti zubaři a sestry hrozně hodní a milí a bylo mi řečeno, že jsem jejich přednostní pacient, raději bych tam nějakou dobu nemusela, na tohle si totiž přeci jen přijdu moc mladá. Vždyť já nedávno oslavila čtvrt století, zuby mají ještě o nějaký ten rok méně, tak by si to mohly taky uvědomit a nelikvidovat nám stále úspory.

Na oslavu narozenin, ze které se nakonec po příjemném dni vyklubalo nemilé rodinné drama, jsme s mužem dojeli do mého rodného města. Tento návrat do hnízda mi zase jednou připomněl, proč opravdu, ale opravdu nechci už nikdy bydlet na Ostravsku. V Ostravě jsme vylezli z vlaku a zamířili k autobusu, načež jsme byli zahnáni zuřivým křikem agresivního opilce. Rozhodli jsme se proto jít druhou stranou, kde nás naopak přivítalo Cikáně bušící nožem do sloupu a u plotu močící chlap... Svatá Olomouc!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely