středa 17. srpna 2016

Drobnosti za červenec

Sepsala Ely v 17.8.16 8 komentářů
Tento měsíc pozdě – Blogger mi smazal celý článek bez jakékoliv možnosti obnovy a musela jsem se proto řádně vydýchat a "odurazit", než jsem se na to vrhla znova.

Devět z deseti doktorů doporučuje

Můj červenec začal následovně:
Bílý plášť v Olomouci: Jezte pestře a normálně fungujte.
Chirurg 1: Jste v pořádku, jeďte na dovolenou. (Z lékařské zprávy: "Osobně bych doporučil všechny léky vysadit a soustředit se na partnera a budoucí společný život.")
Chirurg 2: Jeďte na dovolenou, kdyžtak volejte sanitku.
Chirurg 3: Jaktože jíte normálně? Na dovolenou? Ani náhodou!!!
Chirurg 4: Tak my vás otevřeme a podíváme se.
Následujícího dne: Tak my vám vezmeme slepé střevo.

... OK, říkala jsem si. Hlavně, že se všichni shodnete. Dík. Mou jedinou záchranou mohla být gynekologie, pakliže by tam třeba napotřetí konečně našli nějakou příčinu mých bolestí a od zákroku mě tak uchránili. Z gynekologie jsem odcházela v slzách, protože jsem se dozvěděla, že nepůjdu na jeden, nýbrž na dva. Moje poslední prázdniny, super. Moje tělo je troska.
Měla jsem na vybranou, Havířov nebo Karviná? Vybrala jsem si Karvinou, protože to tam znám a co si pamatuju, bývalo mi tam v rámci mezí dobře. Že to bylo už před řádkou let mi došlo až po operaci, kdy jsem už byla naprosto zhnusena tamějším zacházením s pacienty a známí mě i Astrakovi hromadně začali psát, co proboha dělám v Karviné-Ráji, že se té nemocnici teď prý vyhýbají všichni Karvinští. Oh well, cenné rady, leč pozdě. Snažím se na celý svůj pobyt moc do detailu nevzpomínat, takže to sfouknu bodově:
  • moje první jídlo tvořila čistá neosolená voda s několika vločkama
  • když mě v nemocnici záměrně, bez důvodu a proti mé vůli krmí prášky, které jsem několikrát odmítla, je to na stížnost nebo žalobu?
  • dávali mi věci naprosto mimo stanovenou dietu, které mi v mém stavu přímo ubližovaly (mák, čočka atd. dva dny po slepáku) a bolely
  • jejich dieta "vegan" sestává z jablek, jablečných přesnídávek a moštu
  • jejich dieta vegetarián očividně i ze slaniny, jak jsem se mohla při jednom obědu přesvědčit
  • při dalším pokusu o mé otrávení mi nemocnice Karviná-Ráj v roli obědu uvedla: olej s mrkví, olej s brambory a olej s polévkou (a zelenej banán)
Půlka sester byla protivná jak... pozadí. Měla jsem hlad, byla nevyspaná a z neznámých důvod zdrogovaná Neurolem, snad abych pěkně, jako poslušná zelenina, spinkala. Doteď bych také bych ráda věděla, co se tehdy dělo, že mě budili hned cestou ze sálu, když jsem v sobě ještě nic neměla. Moje mysl se to snaží vytěsnit, pamatuju si jen několik hlasů volajících moje příjmení, že mi někdo sahal na tváře, modrou barvu a naprosto šílenou bolest. Ale to už mi nikdo nepoví, protože "jsme holt jen státní nemocnice" a nikdo nic neví a všechno nařídil někdo jiný. Nad vodou mě držel jen Astrak, který za mnou dennodenně dojížděl, trávil se mnou návštěvní hodiny až do poslední minuty a unisono jsme spolu nadávali nad poměry v tom skvělém Ráji. Až po pěti dnech se uráčili mi sdělit, jakoby mimochodem, diagnózu. Slepák měl chronický zánět a našli endometriózu, prima. Kill me.

Stehy mi vytahovali v mém domovském městě. O dva týdny později jsem si ovšem všimla, že na jeden zapomněli a mám díky tomu jednu jizvu ve tvaru kříže, jak už se kůže začala hojit a zacelovat i se stehem. Bojím se, zda se mi to tam dobře zahojilo. Nebo se to furt hojí? Když stojím, nebo se nedejbože předkláním, vypadám jako s dírou v břiše. Netuší někdo již operovaný, zda je tohle normální a zlepší se to? Budu zase někdy vypadat jako člověk? Když jsme spěchali těsně před koncem ordinační doby na chirurgickou ambulanci v Olomouci, nechat tu mrchu vytáhnout, zatímco nám na sporáku stydl oběd, už jsem se vážně mohla jen smát, v takovýhle chvílích už prostě člověk na jinou reakci nemá sílu.
Teď mě čeká... spousta hormonů. Vždycky jsem se tomu přitom vyhýbala jako čert kříži, ten nahoře musí být neskutečně škodolibá mrcha. Všechno ostatní zdravotní zařizování jde stranou, musím to brát pěkně popořadě, jinak mi z toho už vážně přeskočí.


Nevšímejte si mě, jen chytám neviditelné příšerky

Samozřejmě i já hraju Pokemon Go, ano ano. Vlastně hned od 8. 7., jakmile jsem zjistila, jak oblafnout Apple, a aplikaci si v ČR předem pořídit. A víte co? PoGo mě postavilo na nohy. S máti (!) jsem lovila až do poslední chvíle před operací, v nemocnici jsem líhla vejce mácháním ruky sem a tam jako metronom a už týden po zákrocích jsem chodila klidně 10 km denně. Vidět mě sestry, které stále jen brblaly, jak málo chodím, asi by sbíraly oči ze země. Bylo vtipné zabírat stadiony jako první v našem městě a sledovat, jak se do hry přidávají další a další a mudlové začínají zjišťovat, proč ulice zaplavuje tolik lidí s očima na obrazovce.

"Milé dámy, jaképak číslo popisné hledáte?"

"Ten barák nefoťte, ten je hnusnej..."

Po návratu do Olomouce, která je na lov zcela marná, protože tu opravdu kromě Rattat a Pidgeů skoro nic není, se mi sice zastesklo po domovském městě, kde se to potvůrkami jen hemžilo, ale nakonec si to užíváme i tu. Astrak si pořídil nový mobil, aby mohl hrát, a tak chodíme na mnohahodinové procházky městem a parky a objevujeme. Užíváme si léta, než zase budeme muset začít něco řešit a "bojovat" i v reálu, nejen ve hře.

Příště to bude veselejší, fakt.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely