sobota 5. listopadu 2016

Drobnosti za říjen

Sepsala Ely v 5.11.16

Tvarůžková svatba za hudby Impéria

Protože od prvního října začala olomoucká radnice přijímat rezervace na svatební obřady, byli jsme si i já s Astrakem zařídit to naše datum. Dozvěděli jsme se sice, že je pravděpodobné, že se toho dne bude na náměstí konat nějaký tvarůžkový festival, ale pokrčili jsme nad tím rameny s tím, že alespoň bude psina, když budeme mít svatbu takhle nezapomenutelně "provoněnou". Zaplatili jsme tedy a vyfasovali papír se seznamem skladeb, ze kterých si nějaké můžeme vybrat, protože prý mají živou hudbu. Drobným písmem posetá A4 na první pohled skýtala mnoho voleb a nevěděli jsme, jak se rozhodnout pro dva až tři kousky. A skutečně, když jsme papír důkladně prozkoumali, utvrdili jsme se v tom, že výběr bude úkol vskutku takřka nadlidský, ovšem z jiného důvodu. Skutečně nevím, proč je dobrá polovina písní pohřební, o rozchodu, smrti či válce! Vážně po světě chodí někdo, kdo by si k takovéto radostné události nechal zahrát třeba Yesterday od Beatles? Nebo je libo Není nutno? Či třeba rozhihňat svatebčany výběrem Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? Pobavila nás také možnost rozhodnout se pro hudbu ze Star Wars, ale protože nejsme fanoušky, ani to nám výběr neusnadnilo. Tak já vám nevím, asi zvolíme nějaké klasické houslové nikomu nic neříkající cosi.

Knižní shopping spree

Je to jistě sen nejednoho knihomila, prostě si "like a boss" nakráčet do knihkupectví a vybrat si vše, po čem srdéčko zatouží. A protože muž dostal v rámci grantu dotaci literatury ve velmi pěkném obnosu, mohli jsme si takové knižní shopping spree vyzkoušet i v reálu. Co by se nám mohlo v budoucnu hodit či co nám prostě padlo do oka, jsme odnesli ke kase a měli tak ve finále pěknou hromádku, ve které se vyjímal mimo jiné i Kočičí host, který nás zaujal překrásně vyvedenou obálkou i svou překladatelkou (A. Křivánková). Té potom Astrak dodatečně psal, jak mu jde u četby mráz po zádech, protože má pocit, že čte o našem životě. Hlavní postava totiž píše, žena mu dělá korektury, žijí si poklidně svůj život, děti nechtějí... až někdy nastane chvíle, kdy nebudu mít do školy rozečtené čtyři knihy a za zadkem hořící koudel, taky se už těším, až do Kočičího hosta nahlédnu.
Říjen byl vůbec celý takový knižní. Konečně jsem totiž v Todoistu přestala upomínku "Diplomka" odkládat ze dne na den a skutečně jsem k tomu na týden sedla. Blbý ovšem je, že jsem přes prázdniny, kdy jsem to své veledílo plánovala plodit původně, použitelné informace zapomněla a jelikož jsem si původně nechtěla popisovat knihy, měla jsem akorát tu chuť do díla, nikoliv už ovšem použitelné výpisky. Takže hezky načíst stovky a stovky stran znovu. Ve finále jsem tedy vyplodila pouhých 11 stran o poválečných vztazích mezi Británií a USA co se vývozu a konzumace kulturních artiklů týče. Zjistila jsem u toho ale zajímavé věci, například, že kdyby si jednoho krásného dne nevyjeli jistí Richardsovi na výlet, svět by nikdy nepoznal Rolling Stones, protože dům této rodinky s dítkem jménem Keith mezitím roztrhala dopadnuvší bomba. Nebo že se kulturní kolonizace Amerikou nazývá Cocakolonizace. A tak různě, interesting stuff.


Jak jsme nikam nejeli

Konec měsíce jsme chtěli prožít v Praze, moc jsme se na to těšili, přizpůsobili dovolené svůj program, vše si domluvili... ovšem potom Astrak domů zatáhl vysoce rezistentní bacil a všechno šlo do háje. Muž má skvělou imunitu, a když tedy něco skolí jeho, jedná se o bakterii typu "Hulk". A ve chvíli, kdy pak taková superbakterie vleze na mě... Když jsme šli ve středu k doktorce pro antibiotika, stále jsme nicméně jak my, tak lékařka věřili, že budeme moct na víkend vyjet a užít si Akicon i právě probíhající halloweenský Pokemon Go event. Nebylo nám ovšem přáno, už další den mi vyletěly teploty tak vysoké, že jsme byli s doktorkou v telefonickém spojení a zvýšili dávku. Byla jsem nabádána k trpělivosti a dodatečně musím říct, že jsem vážně blbá, protože jsem poslechla bílý plášť a ne své tělo. Zánět zadních dutin je u mě chronická záležitost a když si to člověk prožívá tak po čtyřicáté, už holt pozná, když ATB nezabírají. Tvrdila jsem to od začátku, leč až následující pondělí, kdy mi zánět klesl i na průdušky, mi bylo uvěřeno. Jak paní doktorka, tak v nemocnici na ORL mě nabádali k hospitalizaci, což jsem ovšem po minulých zkušenostech s karvinskou nemocniční stravou prostě nechtěla, a tak jsme se dohodli, že zkusím ještě jiná antibiotika a hromádku dalších farmaceutických zbraní a postará se o mně pěkně muž. Sama jsem si vybrala vhodná ATB a je mi snad konečně lépe. Astraka tedy letos již v ulicích Prahy při výlukách neuvidíte, má na zimní měsíce zakázáno jezdit informovat. Práce je to totiž hezká, ale ve finále jsme přišli o daleko více peněz, zdraví i nervů. Dva týdny života v háji.

4 komentáře:

dorrykun řekl(a)...

Kociciho hosta jsme si koupili minuly vikend a Wolfii uz ma precteno. Pry mi to ale nepujci, ze je to smutne.

Ely řekl(a)...

Dorry: Takže to dopadne nějak blbě, říkáš? Chmm, já se ke Kočičímu hostovi stále ještě nedostala, takže zatím žiju v blažené nevědomosti :D

Lucy řekl(a)...

Tvůj blog mi chyběl! :)

Ely řekl(a)...

Lucy: <3

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely