sobota 10. září 2016

Drobnosti za srpen

Sepsala Ely v 10.9.16

Ta nejlepší aplikace na fitness a randění

Samozřejmě mám na mysli Pokemon Go a navazuju tak na závěr červencových Drobností. I nadále se totiž den co den venčíme a chodíme parkem za ručičky jako zamilovaní páťáci. Akorát to není proto, že bychom chtěli mít intimčo v přírodě, ale proto, že tam člověk vesměs najde puštěné lury a může si tak nachytat něco té virtuální drobotiny. Nejvíce to jede u rybníčku s kachnama, takže ve volném čase o sto šest krmíme vodní ptactvo a schováváme si něco pečiva i pro sedmero perliček, které v olomouckých sadech pobíhají a které jsme kvůli zvukům, jež v rozrušení vydávají, přejmenovali na malé dinosaury.
Zjistili jsme též, že nesnášíme cyklisty. Zejména, když se nás snaží přejet na pěší straně chodníku, nejlépe s kamenným hnusným výrazem a záměrem neuhnout. Až jednou někomu šlápnu do úsměvu, budiž známo, že se to ve mně sbíralo roky. A po večerech se bavíme tím, jak Astrak svou negativní aurou dokáže vypnout snad každou lampu, kolem které projde!
Město je o prázdninách krásné zejména proto, že je v něm pohádkově pusto. Každý pátý obyvatel Olomouce je student, a když proto skončí akademický rok, náhle je tu prázdno. V centru a v Šantovce je to nejpatrnější, najednou nikde nejsou fronty a ulice zaplaví taková pohodově líná atmosféra. Což se všechno v září změní, achjo.


I'm Poppy. I'm Poppy. I'm Poppy.

Tenhle měsíc se mi navrátila víra v lidstvo, konkrétně přesvědčení, že na světě přeci jen asi ještě žijí kreativní jedinci. Poppy, patrně umělecký projekt v duchu parodie popové hudební scény, s Astrakem sledujeme už nějakou tu chvíli. Její prapodivná hypnotická videa, občas nesoucí jasnou stopu kritického společenského komentáře, víří vody Youtube čím dál více a lidé se marně snaží přijít na to, jaké je vlastně jejich poselství a co je cílem celého projektu. V srpnu jsem se ovšem poprvé zaměřila na toho, kdo za tím vším stojí, totiž na muže jménem Titanic Sinclair (ano, jako ta loď) a jeho počiny s Mars Argo. Na jejich videa, jejich podomácku nahrané songy. A hell, já jsem poprvé od smrti Bowieho schopná poslouchat hudbu! Mám pocit, že se ve mě v lednu něco rozbilo, a já to doteď pomaličku střípek po střípku slepuju.


Jak Ely k figurce přišla

(Bylo nebylo...) Vedle naší nejoblíbenější restaurace se na náměstí nachází Café Mahler. V této kavárně mají ve výloze mimo jiné i svatební figurky. Všechny jsou krásné, ale jeden pár nevěsty a ženicha mezi nimi vždycky vyčníval. Koukávali jsme na ně s tím, že je to krásná práce, ale určitě čertovsky drahá. Poté, co jsem se po figurkách porozhlédla na internetu, byla jsem do páru z výlohy ještě zamilovanější, protože jsem si uvědomila, jaká vzácnost to je, že nevypadají jako naprostá většina svých kolegů, tedy jako po lobotomii. Že nejsou kýčovití, tupí ani hloupí, a že má nevěsta šaty z krajky.
I šli jsme se jednou po obědě zeptat, zda jsou figurky ve výloze na prodej. Slečna mi sdělila že ne, že je to jen výzdoba. Bublina praskla, čas se přesunout dál. Nebo ne? Nějak se mi to nezdálo, a proto jsem nechala o několik dní později do kavárny zavolat máti. Figurky najednou na prodej byly. A dokonce nám tu naši dle popisu odložili. Vyzvednout jsem si ji samozřejmě šla zákeřně zase já s mužem, aby se cítili blbě. Ovšem ejhle, obsluha se nemohla dostat do skříňky! Zkoušeli různé klíčky, ale nepovedlo se – naše porcelánové protějšky zůstaly uvězněné ve svém skleněném vězení. Byli jsme požádáni, zdali bychom se nemohli stavit za hodinu, ovšem figurka si po našem návratu stále trůnila ve výloze. Tak jestli prý nemůžeme dojít příští týden. Došli jsme. Furt byla zamčená, přestože se tentokrát slečna pokoušela zámek vypáčit sponkou. Při další návštěvě si už raději vzali mé číslo s tím, že se sami ozvou, až se do vitríny dobijí.
Nakonec mi skutečně jednoho krásného dne napsali, figurku nám dali za čtyři stovky, a vznikl z toho příběh o tom, jak si kvůli nám Café Mahler nechalo vyměnit zámek do výlohy. A my teď už máme drobné porcelánové verze nás samých (za třetinu původní ceny), jen co tedy nevěstě přemaluju vlasy na růžovo. Pomaličku polehoučku děláme v plánování krůčky kupředu.

Sto věží a rajčatová polévka

Koncem měsíce jsme se vydali do Prahy na Natsucon. Astrakovi rodiče opět odjeli na chatu a my měli jejich dům sami pro sebe. Ano, stále spolu, pořád spolu, 24/7. Hrozně jsem se těšila, co kde všechno sníme, ale... po první poněkud větší večeři se mi u jedné z jizev vzbouřilo břicho a na Bulovce mi nařídili dietu, fňuk. Nakonec si to dodatečně vynahrazujeme v Olomouci, kde si na něčem pochutnáváme každičký den, ale v té Praze jsem to nesla s těžkým srdcem, protože to byla všeho všudy vlastně moje jediná dovolená. O mých posledních prázdninách.
A když už o kultuře a jídle – v Olomouci jsme si zašli na výstavu výběru z díla Andyho Warhola. Šli jsme tam s takovou tou naší klasickou morbidní zvědavostí typu "nebude se mi to líbit, vím to, ale studenti to přece mají za 40 Kč". Přestože muzeum uvádělo, že zaopatřili nějakých 200 děl, v reálu to byla asi 50x Marilyn Monroe v nejrůznějším barevném provedení, 30x plechovka polévky Campbell a jen hrstka opravdu zajímavých méně známých výtvorů. I tak jsem ovšem ráda, že jsme to viděli.


Až na dno a ještě dál

Nevím, jak se mnou může muž vydržet, když mu v minimálně pětiminutové frekvenci popisuju, co všechno mě zrovna bolí a trápí. A nevím, jak to mám vydržet já. Tady už ani nejde říct, že by mě snad někdo nahoře zkoušel. To už se mě někdo snaží jen umořit. Velmi vážně zvažuju přerušení studia, protože můj život je nenaplánovatelný chaos, se kterým se momentálně studium neslučuje. Chvíli se musí hasit tohle, chvíli tamto. Všechny tyhle letní "požáry" mi ale dávají naplno možnost uvědomit si, jak vděčná jsem za svou máti a Astraka. Což mu taky každou chvíli dojatě opakuju. Hmm, jak to tak sepisuju, uvědomuju si, že do něj vlastně co chvíli mluvím. A že jsem jako zaseknutý gramofon. Chudák.

Vypadá to, že endometrióza byla v mém případě ten nedůležitý gynekologický problém. Taky jsem přestala cítit tváře, očividně něco s nervy v hlavě od migrény po hormonální léčbě. A pak se necitlivost změnila v bolest. To bylo fakt skvostné.

2 komentáře:

Sentimental Rabbit řekl(a)...

Snažila jsem se Pokemon GO stáhnout, dokonce jsem i vysockovala bratrův lepší mobil, ale pořád nemám nejspíše dostatečně aktuální verzi androidu (Samsung Galaxy S3) Takže si budu muset počkat až si vydělám na nějaký lepší telefon, nebo pokud se mi podaří nahrát lepší verzi androidu :(
Zajímavá superschopnost! Akorát asi není moc užitečná, co? :D
O Poppy tedy slyším prvně v životě. A hned první video (jak jí cukrovou vatu) mi připomnělo Warhola jak jí hamburgr :D Vypadá to že videa jsou zaměřena hlavně na kritiku současné společnosti. Když si ty videa projíždím, je to vážně fascinující, že jsem o nich doteď nevěděla! Dobře už jsem objevila i vevo. :) Jak jste se k ní vůbec dostali? ^^
Gratuluji k získání figurek, i když to teda muselo být o nervy. Doufám, že bude přebarvování vlasů patřičně zdokumentováno :D Momentálně si totiž nedokáži představit jak toho chceš docílit, každopádně přeju hodně štěstí! :)
Taky jsme byli na Warholovi. Nás nejvíc zaujala zmrzlina :D Pak citáty na fotkách, protože: "Think rich, look poor"
Chudáku. Tobě se ty zdravotní problémy točí jak na kolotoči. :( Každou chvíli něco jiného, doufám že se ti to s podzimem zlepší a snad nepřijde nic dalšího. To už musí být vážně neuvěřitelně psychicky náročné, tohle všechno ustát! Jsi neuvěřitelně silná, že to více méně zvládáš :)

Ely řekl(a)...

Sentimental Rabbit: Jé, to mě mrzí, že ti PoGo nejede :/ Ale zase se ke hře dostaneš až když už bude třeba doopravdy hratelná a ne v polorozdělaném stavu, jako je nyní :D

Mám pocit, že Poppy vyskočila na Youtube Astrakovi, někdo z lidí, které odebírá, o ní natočil video. Potom mi to pobaveně ukazoval, jak je to šílené, ale já jsem v té absurditě viděla smysl a následně jsme si ověřili, že to tak opravdu je. A začali jsme ji nadšeně sledovat :D Mimochodem někdo nedávno udělal skvělý úvod do Poppy - https://www.youtube.com/watch?time_continue=1149&v=oAs0arTBYxs :)

Mno, vlasy nevěstě prostě asi přebarvím růžovou akrylovkou (přeci jen je to nelakovaná keramika, mělo by to chytnout) a zalakuju, nic složitějšího dělat nehodlám. Už tak se bojím, že i to pofrfňám :D

Moc děkuju za milá slova, jsi zlatá. Psychiku bych ale možná raději nezmiňovala, to tu jen taktně nepíšu, jak moc už z toho všeho sem tam šílím a sesypávám se :D

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely