pondělí 4. července 2016

Drobnosti za červen

Sepsala Ely v 4.7.16
Dnes upřímněji než kdy jindy. Ti již znudění mým rozpadajícím se tělem, nechť prosím přeskočí první odstavec.

Llama fall and go boom

Stresy ze školy či práce a podobných situací, co všichni známe, jsou očividně hadr v porovnání s tím, když se člověku se zdravím ("nemocněním" v mém případě) děje něco tak divného, že se mu strachy zatmívá před očima and goes boom. Je pro mě těžké určit hranici, co ještě veřejně sdílet, a co si nechat pro sebe, ale asi budu i nadále upřímně... naznačovat. Protože proč ne. Až se tedy vůbec bude něco jistě vědět a nebudou to jen náhodné prekolapsy, výlety sanitkama (dokonce jsem zpozdila RegioJet, hahaha), nálezy na játrech a v břiše a podobné srandy. Do toho všeho se mi z legrace, z teplot či snad z čiré zákeřnosti blokují různé části kostry. Už se ví, že jsem hypermobilní a tyhle blokády mě budou provázet navždy, ale tahle frekvence je divná. Zatím se snažíme kolektivně nějak vydržet, protože tohle je skupinová záležitost a stres asi hraje velikou roli. Zejména bez muže bych se už asi dávno odstřelila. Možná. Pumpují do mě tolik oblbováků, že vlastně ani nevím. Doufáme, že je ta věc na játrech vážně nezhoubná, a duševně se připravujeme na spousty vyšetření za několik týdnů. Ale upřímně, člověku jdou stejně před očima všechny možnosti, jakkoliv se je snaží z mysli vytěsnit.
A Astrak se mezitím i nadále projevuje jako nadčlověk a živoucí výhra v loterii. Nakupuje, vaří, uklízí, stará se o mě, jezdí se mnou po doktorech, u toho stíhá dělat na knize a stále tvrdí, že mu to nevadí a chce si mě prý vzít tak jako tak *sob* Kdo by to byl čekal, že ten divnokluk přednášející o nechutnostech na Advíku 2010, můj úhlavní nepřítel na bakaláři a vrchní internetový troll si jen zapomněl bílého oře ve stáji?

Ale alespoň jsme v areálu fakultky viděli jedinečný střet ježka a kočky!


Teď už jen najít figurky a nevěstu přelakovat na růžovo

Anyway, potřebovali jsme mě tedy stále venčit, aby se mi pozornost držela jinde a z podivných příhod jsem moc nepanikařila. Stále jsme tedy jedli venku, zašli si i několikrát do Ollies a u té příležitosti ochutnali komplet celou jejich nabídku a vybrali si tak svatební dort, který bychom si rádi pořídili právě z téhle cukrárny. Byl to trochu boj, protože jsme nechtěli nic extra sytého, co by nám hosty umrtvilo, do mě zase nikdo nedostane nic krémového a Astrak nerad ovocné dorty se želé. Skončili jsme tedy u karamelového. Raději hned několikrát. A myslím, že bychom se měli ještě do budoucna zajít párkrát... ujistit ve svém rozhodnutí a... ověřit, zda je kvalita konzistentní. Nebo tak něco. V podstatě tedy i přes to, že se den co den užírám strachy, na Instagramu musí náš život vypadat paradoxně hrozně skvěle a vesele.
Zašli jsme si například do Vlastivědného muzea na výstavu Nejmenší opičky světa a byli jsme nadšení – za pár korun jsme si hladili různá zvířátka, lovili a ňuňali králíky, lezli do výběhů obrovským želvám a sahali si, na co jsme jen chtěli. Želví samec se navíc pokoušel ze všech sil probojovat ven, a tak jsme měli příležitost zjistit, že tihle obrovští plazi vydávají zvuky od kňučení přes kvíkání až po ryčení, když se jim něco nelíbí O.o

A když už nebylo moc co dělat, na chvíli jsem si sedla k The Sims 4 aneb The Game of Loading Screens. Proto vlastně ten první podnadpis, pro většinu populace nepochopitelný. Nevím vůbec proč, dostala jsem hroznou chuť si to na pár dní zahrát, pak se hrou nechat unudit k smrti a odinstalovat ji. Tentokrát mě Simové zabavili na celý rekordní týden, než jsem vyčerpala všechny herní možnosti a našla asi 10 bugů. Byla to mimochodem taková vtipná scéna, když jsme se u noťasu snažili sblížit a dostat spolu do křoví Simy Ely a Astraka.


23+1

Narozeniny byly zvláštní. Dostala jsem balíček úžasných dárečků od Šavrdy, čímž jí strašně moc děkuju a zároveň se omlouvám za mlčení – odpovím, až se mi odblokují ramenní klouby. Několik moc milých přání od kamarádů mi zvedlo náladu a můj úžasný muž mě ohromně překvapil, potěšil a následně nasytil dortem. Co se ovšem týče pokrevní rodiny, vyjma máti v podstatě všichni zapomněli. Babička mi popřála den předem, otec opomněl úplně. Jelikož zatím neprojevil žádnou iniciativu ani v ohledu financí, co se týče příprav na svatbu, čekala jsem alespoň nějakou drobnost, a tak jsem ho přes mámin mobil informovala, že "měla jeho dcera před třemi dny narozeniny" a zákeřně mu dalšího dne nadšeně naživo popřála s bonboniérou k svátku, který zrovna měl. Protože já nezapomínám, že ne. Když mi to máti 5x připomene, já nezapomínám. A když mi koupí tu bonboniéru.
Na oplátku jsem dostala částku tak závratnou, že nám ani oběd neuhradila, a další otcovo samovydané veledílo, které sice není nejhorší, ale já to přes ty chyby prostě nedokážu číst. Dřív jsem mu dělala korektury, nechala jsem nad tím léto. Nakonec vydal původní verzi s tím, že to potřeboval publikovat dřív a nestihlo by se to s opravami. Od té doby odmítám pracovat pro rodinu. Ale zato si můj rodič koupil nové auto, which is nice. O pár dní později jsem následně dostala SMS ještě od sestry, které to očividně otec připomněl. OK. Díky za zájem, lidi. Alespoň se mi ale letos nikdo nepokoušel dát žádné květiny a okolí tak očividně pochopilo, že mě umírajícími organismy nepotěší. Nech brouka žít ♪. Nech rostlinu růst.


Má budoucí tchýně

Zcela vážně uvažujeme, že založíme na FB fanpage Astrakově máti, kam bychom házeli její skvělé výroky plné "rodičovské lásky" a ukazovali tak světu, jak skvělí jsou vlastně ostatní chlebodárci. Z poslední doby tu máme například tyto perly: když drahý doma sdělil, že se budeme brát, máti se ho první snažila odradit tím, že přijde o rodinné výhody na legitku na pražskou hromadnou, kterou zatím stále jakožto syn zaměstnance DPP má. Poté mu také oznámila, aby si do svatby odhlásil trvalý pobyt, protože "nechce, aby na ně přišel exekutor". Zde by bylo ještě dobré zmínit, že si Astrak všechny doklady musel měnit už před půl rokem, kdy se rozhodla, že za něj už jednou ročně nechce platit poplatek za trvalý pobyt, a přehlásila ho k prarodičům. A pak zde máme takové krásy jako "A nemohl bys jí říct, aby si alespoň ty vlasy nebarvila?" Poté, co před měsíci protestativně prohlásila, když mě viděla s čerstvě obarvenými sytě růžovými vlasy, že to mám "blond". Hlavně, že jsme si to ujasnili.
Koncem měsíce se nicméně poprvé při pravidelném kontrolním telefonátu Astraka ve stylu "kde všude pracuješ, kolik ti to vydělává, co ještě budeš dělat", díky kterému jsme ji překřtili na Peníze K., neb mnoho jiných zájmů vskutku nemá, zeptala "jak se máme". Jak se mámE! Množné číslo! Vzala na vědomí mou existenci! Mám se radovat nebo děsit?

A moje máti mezitím experimentuje s veganskými recepty, aby mi udělala radost. Dnes jsem pojedla květák na paprice, ale cuketové domečky jsou stejně zatím mými favority.

S odřenýma ušima

Mám 40 kreditů na postup do dalšího ročníku, na všechno ostatní v zájmu zdraví kašlu. To poslední mi dal pan profesor "hodný pohádkový dědeček" za nic, protože věděl, jak mi je. Ani jsem neměla mentální kapacitu se za to stydět.
Korektury: Astrak

7 komentářů:

trb řekl(a)...

budoucí tchýně je vyloženě miláček, že jo? a musím říct, že cuketové domečky vypadají dost dobře, v tom je rýže nebo kuskus? ale fakt moc pěkně vypadají, ty bych si hned dala. jinak přeji brzké uzdravení, nebo alespoň zlepšení. tyhle srandy s doktorama jsou náročné. tak ať je brzy lépe.

Ely řekl(a)...

trb: Ano, naprosté zlatíčko, úplná světice! :D
Uvnitř je kuskus. Kupodivu je to prý recept z časopisu Albert O.o
Mnohokrát děkuju <3

Dášenka Boušková řekl(a)...

Držím palce se vším s čím palce držet jde. Příbuzenstvo holt nezměníš, nemá cenu se tím trápit. A doporučuju svatbu moc nehrotit a nenervovat se okolo ní. Stejně nejlepší moment je večer, kdy můžeš padnout do postele a víš, že už je to za tebou, nemusíš se o nic starat a můžeš usnout.

Ely řekl(a)...

Dášenka: Moc děkuju <3 A svatbu právě vůbec nehrotíme, bude naše, malá, netradiční... a plánovaná pomaličku rok dopředu, aby nebyly žádné stresy, neboj :D

Anonymní řekl(a)...

Astrakovova ochota mě nepřekvapuje, v reálu je to slušný a fajn člověk. Nevím, co ho vede k tomu, že se na internetu občas chová jako... no, jednoduše jako hulvát. Přitom je to opravdu milý chlap.
(Anonymně protože na žádné z uvedených platform nemám profil, pokud u tebe ještě někdy budu komentovat tak se podepíšu jako Okurka, ok?)
Okurka

Alea řekl(a)...

Máš zjevně zlatého chlapa, tak se to tchyně snaží srovnat ;) Nenech si od ní otrávit život, za to taková babizna nestojí. Držím palce do dalšího krocení tchyně, drzého rodiče (ne nepodobného tomu mému)i různých zdravotních komplikací.

Ely řekl(a)...

Okurka: Souhlasím, ale zase si na druhou stranu myslím, že v poslední době zmírnil :3

Alea: Haha, takhle jsem nad tím nepřemýšlela :D Mnohokrát děkuju <3

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely