pátek 4. března 2016

Drobnosti za únor

Sepsala Ely v 4.3.16

Protestativní výlet aneb Stále dokola, zas a znovu

V lednovém díle Z Deníčku Nešťastnice jste viděli: skvostnou 14denní migrénu, pohotovost, neurologii.
Verdikt: pravděpodobně stres a přetažení, čerstvý vzduch by měl pomoci, pro jistotu si ale raději dáme kolečko po několika vyšetřeních. Výsledek: jelikož se domnívám, že je čerstvý vzduch i v Praze, ještě téhož dne jsem nadšeně, nadopována proti bolesti, odjela na svůj tak dlouho odkládaný mezisemestrální odpočinek. Protože po tak nechutném zkouškovém se zkrátka a dobře člověk nějak odměnit musí.
Jelikož mi moc času na pražské venčení nezbývalo a vlastně jsem přijela na směšné čtyři dny, jen jsem odhodila zavazadla a alespoň na chvíli jsme vyrazili vstříc nočnímu velkoměstu. Zastavili jsme se v McDonaldu, kde se mnou Astrak tak zapáleně diskutoval, že si až v půlce hamburgeru všiml, že pojídá podivně růžové a syrové maso. Odnesl ho s dotazem, zda je toto medium rare provedení normální, zpět k pokladně, kde se jakýsi vyšší zaměstnanec na maso podíval, očima vyjádřil své tiché utrpení a příslib kruté smrti někomu v kuchyni a beze slova drahému podal nový, správně propečený burger. Zajímavý zážitek. Ještěže to nebylo kuřecí.
Následující dny jsme, chvílemi s Eldou, strávili chozením a zavítali jsme tak například na Eigasai nebo parádní oslavy čínského nového roku. Do Prahy jsem v průběhu měsíce plánovala jet znovu, když už mám nabitou Open Card, ale stal se z toho měsíc přejíždění kvůli práci a doktorům, tak jsem vlastně jaksi nedobrovolně trochu zasponzorovala dopravní podnik.


Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit levné věci

Bylo to tak vždy, nebo se to stalo až v posledních letech, že jsou v obchodech jen nekvalitní ošklivé věci divných krychlových střihů, jejichž složení se více podobá ropě než oblečení? Už opravdu nejsem mladá a naivní, abych si za dvě stovky ve slevách koupila svetr, týden se radovala z toho, jak jsem ušetřila, a potom se divila, proč se mi žmolkuje, jak to, že se v něm tak potím a pročpak mě vůbec nehřeje. Opravdu takřka zhnuseně a zoufale jsem půl dne procházela jeden obchod za druhým, načež jsem po příjezdu domů zakotvila u skříně a vylovila z ní raději krásný kašmírový svetr ze sekáče za několik korun. Poprvé v životě jsem všechny hlavní chrámy konzumu procházela takřka nechápavě. Uvědomila jsem si, že takové "oblečení" tedy vážně nepotřebuju, když je to skoro ekvivalent vyhazování peněz z okna. K filipice na obchody se připojila i babička, která nepamatuje, že by se dřív žmolkovaly svetry dražších značek za půldruhého tisíce, jaké si dopřává ona. Pevně doufám, že stejně jako u nás už roky probíhá osvěta v jídle, proběhne i osvěta v kvalitě oblečení (třeba díky Adě z Módního Pekla a jejímu novému YouTube channelu) a něco se časem změní.

S nakupováním se ale tento měsíc pojí více mých zážitků. Vtipné kupříkladu bylo, když jsem zjistila, že se Apple sluchátka dají koupit v obchodech jako je Alfa za polovinu ceny oficiálních resellerů. Je to padělek, není to padělek? Toť otázka, kterou jsem si kladla. Volala jsem jednomu z oficiálních resellerů, volala jsem rovněž do Alfy – oba zdroje se domnívaly, že bude zboží pravé. Tak jsme s Astrakem v průtrži mračen se stávkujícím deštníkem dorazili do olomoucké pobočky a přišli si vyzvednout rovnou tři kusy. O pět minut později mi už na ruku skládali peníze nazpět, protože jsem vytáhla z kapsy originály a překvapeným pánům ukázala, jak to má vypadat a znít a že prodávají čínské padělky. Toliko k jednomu z našich největších obchodů s elektronikou.
Sranda začíná být i s naší matrací polské značky Bazyl. Člověk si lehne a je na matraci, o chvíli později je už ale propadlý takřka až na podlaze (v japonském stylu totiž nevlastníme postel). V noci se budívám v důlku, záda mi pomalu odcházejí a proto neexistuje, abychom na tomhle leželi o moc déle. Volala jsem Bazylu, jen abych se dozvěděla, že by reklamace byla tak složitá, že nemá cenu se do toho pouštět, a volala jsem i do prodejny matrací a postelí Purtex, kterou máme kupodivu hned za domem, jak jsme takhle opožděně zjistili, kde jsem si s pánem zanadávala na polské výrobce matrací. Následujícího dne jsme se tam zastavili koupit matraci novou a tentokráte snad již kvalitní. Dalo nám to ponaučení do života – nevěřit Heurece (Bazyla si tam všichni chválí) a nekupovat to nejlevnější ani v největší nouzi. Veškerý náš přivýdělek (teď už japonštinu vyučujeme oba dva) tudíž tento měsíc padne na klidné spaní a "Bazyla" nejspíš rituálně spálíme.

Ranního alarmu již netřeba

Dole ve vchodě začala rekonstrukce za účelem vybudování jakési ortopedické praxe. V těch dnech, kdy mi třeštila palice nejvíc, počalo se ozývat sbíjení a zvuky demolice. Začínají v sedm ráno. Nejprve jsem myslela, že asi budu vzteky brečet, později jsem už asi rezignovala s tím, že v příštích několika měsících alespoň nemám šanci zaspat na hodinu. Ve chvílích, kdy dole jedou sbíjecí duo a třese se nám celý byteček, se slzou v oku přemýšlíme o lidech v nižších patrech, jejichž byty jsou nyní až do odpoledních hodin zcela neobyvatelné. Rekonstrukce údajně potrvá do května.

Cooking Level UP!

Docela se mi tenhle měsíc dařilo bojovat v kuchyni. Tvořila jsem takové věci jako rajčatovo-česnekovou omáčku s rozmarýnem a sójovým masem nebo třeba kari s cizrnou a pórkem a všechno to bylo mňamózní, shodli jsme se s mužem. Zdolala jsem navíc umění dušení rýže v normálním hrnci, takže už ani nepotřebujeme rýžovar. Za tohle všechno jsem určitě získala tolik životních EXP, že jsem dozajista dosáhla vyššího levelu. Několik lidí se už přimlouvalo za to, abych na blog házela i své recepty, ale když ono je to těžké – 99% mého vaření spočívá v tom, že do jídla naházím to, co zrovna objevím v lednici a okořením to tím, co se v mých představách může s chutí onoho jídla dobře doplňovat. Nic neodměřuju, nic nezapisuju. Je to navíc zcela nezařaditelná kuchyně. Jediný uplatnitelný štítek je vesměs "veganská" a "zdravá", pokud tedy zrovna nedostanu chuť na kupované sladké, kdy mohou jít oba štítky do řiti, protože hormony a ženské chutě na sladké vítězí! Protože Francouzskému týdnu v Lidlu dokážu odolávat jen zhruba tak dlouho, dokud si ty makronky nezačnou chválit i spolužačky před hodinou. Potom jedu v dešti po škole do Lidlu.

A na Valentýna jsem vyrobila čokošku tří chutí – káva, mačča a chilli~


P. S. A vůbec nevím, kam to zařadit, ale dokoukali jsme druhou sérii Galavanta – smějeme se a úryvky si zpíváme doteď. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděla něco tak skvostného. Parodie, satira, humor, skvělí herci... dávám tomu ne 5, ale celých 7/7.

11 komentářů:

Pet řekl(a)...

To s tím hamburgerem mi připomnělo, jak jednou někdo přizval "nepolíbeného" jedince na oběd do čínské restaurace. Dotyčný, tedy spíše dotyčná, si objednala pokrm s kuřecím masem. Samozřejmě jsem už věděla, co nastane - kecy. Dostala talíř se světlounkým masem, jak to prostě v asijských restauracích (tedy v těch co znám já) bývá, a začala: "To je nějaké světlé to maso. To nemůže být hotové. Úplně se bojím to jíst. Je to vůbec kuřecí? To snad ani není kuřecí! To bude nějaké psí! Co když dostanu průjem? Jednou mi takhle bylo blbě." Vážně, z podobných lidí vždycky rostu. Sama jsem přitom měla kuřecí kari a bylo vynikající. Ale prostě... zase jeden blbec na pěst. :)

Dobrá matrace je důležitá! Tak snad vydrží. Kór kvůli tvým zádům. :)

A taky jsem tento týden měla jeden den velmi "roztomilý" budíček. V šest ráno sbíječka vrtat začala a v devět končila. Čili právě v té době, kdy si člověk, který nikam zrovna nemusí, rád ještě tak trochu poválí šunky.

Ely řekl(a)...

Pet: Když jsem ještě taková jídla jídávala, taky jsem se setkala s tím, že z toho kuřecího měly kamarádky hrůzu a taky jsem to nechápala – syrové to nikdy nebylo, ty malé kousky se propečou hned. Horší je, když je to maso vevnitř vyloženě růžové, to by už pak právě moc sranda nebyla, no :D

Snad nám poslouží alespoň pár let, děkujeme :3

V šest ráno?! To je ale na vraždu!

Dášenka Boušková řekl(a)...

Naprosto ti s tím nakupováním věcí rozumím. Docela by stálo za to udělat studii zda k tomu člověk dojde věkem nebo prostými zkušenostmi či se to dá nějak dědit, naučit vyzkoušením kvalitních věcí apod.
Už se mi kolikrát stalo, že se mi něco v řetězci líbilo, ale pak jsem zjistila, že to je v podstatě průhledné a chtějí za to několik stovek. Takže jsem danou věc oželela protože to ty prachy fakt raděj ušetřím na něco pořádného a kvalitního. Aktuálně sním o nějaké hezké kabelce nebo aspoň peněžence od Samantha Thavasa i když si říkám, že mi asi upadnou ruce studem pokud si koupím kabelku za 10k.

Johanka řekl(a)...

Taky se přidám k přání dobré matrace a dovolím si zvolat- V LIDLU MAJÍ MAKRONKY?!

Pet řekl(a)...

Ely: Tak s nedodělaným drůbežím masem jsem se setkala jen v českých restauracích a to to byla snad pečená kuřecí stehna. Nejenom, že to tenkrát donesli nedodělané, ale i studené. Vracela jsem a do toho podniku nikdy už ani nepáchla. :) Ale prý se tam za ty roky změnila kuchyně zase k lepšímu. :)

Tak nám příště poreferuj, jaké je to nové spaní. ;)

Ely řekl(a)...

Johanka: Jen během Francouzského týdne :D

Pet: Tak to je síla, vůbec se ti nedivím! O.o Určitě se zmíním~ :D

Ely řekl(a)...

Dášenka: Asi je to kombinace obojího, řekla bych :D
10 tisíc? To už je tedy cenička! :D Mají asi hodně kvalitní věci? :)

Křehká Figurka řekl(a)...

Hele a nedoporučovala jsem ti Purtex náhodou? Mají často akce 1+1 a spím na nich již několik let. :3 moje záda doporučují

Ely řekl(a)...

Figurka: Ty, je to vlastně možné! :) V tomhle konkrétním případě jsem je ale volila díky babičce, zrovna si od nich pořídila svrchní chránič na matraci a její záda ho taky schvalují :3 To jsi mě teda ale potěšila, moje páteř se už nemůže dočkat pátku, kdy nám ji mají dovézt! Jaký model vlastníš náhodou netušíš? My zvolili Gillien, nebo jak se to nazývá, tak bys mě ještě potěšila, kdybys mi řekla, že přesně to máš taky a že je to skvělá volba... :D

Tereza O. řekl(a)...

Jé já jsem na bloggeru tak dlouho nebyla, že jsem vůbec netušila, že máš i tento kouzelný blog! ^^ (Jistě si na mě vzpomeneš, když ti povím, že jsem si od tebe kupovala časopis o pokemonech? :D)
Jinak s tím nakupováním ti naprosto rozumím. Ono to zní možná hloupě co teď řeknu, ale mnohem raději chodím "lovit" skvosty do secondhandu. Onehdá se mi podařilo ulovit nádherné šaty od Teda Bakera za 59Kč, přičemž původní cena byla 372Euro. Je to až neuvěřitelné... Ale nevím zda je to tím, že lidi jsou tak hloupí, že je jim to jedno a jen konzumně kupují co se jim líbí a nedbají na kvalitu a nebo proto, že výrobci na lidi kašlou a používají nekvalitní materiály schválně a lidem nic jiného nezbývá... spíše bych se ale přiklonila k té první variantě. :/
S těmi zády tě lituju a přesně vím, o čem mluvíš. Kdysi jsme s přitelem měli matraci tak proleželou, že mě tlačily špricle do zadku... no záda to nesla těžce. Nakonec jsme dobře pořídili v ikea.
A o Francouzském týdnu v Lidlu bych raději nemluvila... :D (musim zhubnout musim zhubnout musim zhubnout!)
slecnaruzova.blogspot.com

Ely řekl(a)...

Tereza: Samozřejmě, že si na tebe pamatuju! ^^
To je ale nádherný sekáčový úlovek, gratuluju~ Já bych v tom viděla kombinaci obou tebou zmíněných důvodů. Lidé jsou hloupí, a tak si to prodejci mohou dovolit. Třeba bavlněná trička takové "tloušťky", že jsou takřka průsvitná, jen aby se nemuselo použít více bavlny? Proč ne, vždyť on si to někdo stejně koupí, že :/

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely