čtvrtek 31. března 2016

Drobnosti za březen

Sepsala Ely v 31.3.16

Nutellová dieta patrně funguje

V ohlédnutí za minulým dílem mé doktorské minisérie: na neurologii usoudili, že mi EKG ukazuje cosi zvýšeného a mám proto sklon k migrénám, jsem ale ještě údajně v normě a budeme mě zatím jen pozorovat. Březen jsem tedy chvílema měla pocit, že mi vypadnou oči a chvílema, že mi upadne hlava – asi abych neupadla do stereotypu. Přestože jsem se měsícem ze stresu prožrala, v průběhu posledních tří týdnů jsem nějak přišla O PĚT KILO. Únos mimozemšťany? Tasemnice? Je možné hubnout bolestí? Sama bych si toho nevšimla, ale máti splnila povinnost rodiče, zděšeně mě na hmotnostní úbytek upozornila a nahnala na váhu. Jsem fakt nadšená, že jsem si v únoru nakoupila hromadu krásného padnoucího spodního prádla, ve kterém nyní plavu. Je to směšné, jíme k prasknutí, v množství denního pohybu nás trumfne i lenochod, a já stejně shazuju kila.
Docela mi to komplikuje život, protože se snažím rozhlížet po svatebních šatech a takhle prostě netuším, jakou velikost hledat. Vím, že mám ještě rok čas, ale v rámci předsvatebního výzkumu jsem zjistila, že má člověk dvě možnosti: buď si šaty za několik tisíc na několik hodin vypůjčit, nebo si je, klidně za polovic, koupit z druhé ruky. Je to sice zdlouhavé pátrání, ale kdokoliv zná mou lásku k bazarům a aukcím, musí jasně vědět, pro kterou variantu jsem se rozhodla.


Jak jsem volala policii

Myslela jsem si, že mám všechno krásně naplánováno a nic se mi toho dne nemůže pokazit. Toho dne, který předcházel Astrakovým narozeninám. Týden tvrdíc, že pro něj nic nemám a zoufale ho prosíc, ať mi prozradí, po čem jeho srdéčko prahne, potají jsem sledovala stav objednávky nového vydání Šmírbuchu, který před nějakou dobou toužebně zmínil. Ležela jsem doma s mraženýma fazolkama na hlavě – sotva ovšem vystrčil nohy z bytu, vyškrábala jsem se do vodorovné polohy a rychle na sebe házela oblečení. Vybavena slunečními brýlemi a posunutým prahem bolesti jsem zamířila až na druhou stranu Olomouce do Ollies pro kus dortu. A pro knihu, kterou to ráno dovezli do olomoucké Zásilkovny. Úspěšně jsem pořídila dort a rázovala si to zpět s pruhovanou krabicí a myšlenkou, jaká jsem to ale naprosto ukázková snoubenka. A o chvíli později jsem spolu s dalšími dvěma osobami zmateně stála před dveřmi zavřené Zásilkovny. Zvonili jsme, klepali, několikrát znovu pročítali SMSku... volala jsem na operátora a prý nám přišly špatně napsané otevírací doby. Aha, OK. Se spolučekajícími jsme se rozloučili a já tak jela tramvají domů, svírala krabici a zkroušeně uvažovala, jak se může něco tak rychle pos*at. Krabici jsem chtěla schovat za gauč na balkon a doufala, že si alespoň tohoto překvapení muž nevšimne. Nevšiml, zato cestou do bytu ještě čekalo pořádné překvapení na mě.
V našem vchodě funguje lístečkový systém. Někdo má nějaký problém s ostatními? Napíše pasivně-agresivní papír a někde ho vylepí. Ostatní, vybaveni fixami jiných barev, poté anonymně odpovídají. Díky tomu jsme si byli od února vědomi toho, že si někdo nechal na chodbě při stěhování nějaké věci a mezi nimi i gauč. A já, jelikož jsem omylem vystoupila o patro níž a šla nahoru zadními schody, jsem si byla od té chvíle vědoma také toho, že předchozí domněnka byla mylná a že si to tam nenechal žádný nájemce, nýbrž že si tam pohovku dotáhli bezdomovci a udělali si z toho své špinavé doupě, ve kterém právě spali. Olomoučtí bezdomovci známí pro svou agresivitu a permanentní stav pod vlivem něčeho, čehokoliv. Několik metrů od našeho bytu, zcela nenápadně za sladké nevědomosti ostatních nájemníků, kteří všichni přicházejí do chodby druhou stranou. Dokonce tam kouřili a mohli by nám tak kdykoliv podpálit dům. Po krátké konzultaci se sousedem jsem se rozhodla, že už mám ten den všeho plné zuby, a zavolala jsem na ně městskou policii. Dorazili tři chlapi jako hora a udělali s nimi krátký proces, byla jsem na sebe hrdá. Zhruba tak do té chvíle, než jsem si uvědomila, že jsem vlastně looser bez dárku.
V podvečer jsem muži popsala svůj den, nechala se utěšit a přesvědčit, že nemůžu večer zkroušeně prosedět doma namísto plánované návštěvy přednášky od W-sensei v rámci Japonského jara 2016, tož jsme vyrazili a za prokázanou odvahu a iniciativu jsem byla dokonce pozvána na večeři. Tak jsem za to Astraka ráno zavřela do koupelny, nabodala do dortu čtyři svíčky a zazpívala mu alespoň to Happy Birthday s příslibem odpoledního dárku. Oficiálně teď chodím se starším mužem.

Kam s ní?

Po nákupu nové matrace od Purtexu, ze které jsme mimochodem prozatím nadšeni, nám v bytě vyvstal takový ryze nerudovský problém. Bylo mi blbé prodávat něco, s čím jsem nebyla sama spokojená, tak jsem kupující na to, že je matrace měkká, řádně upozornila, a vystavila inzerát na příslušné facebookové skupiny zaměřené na bydlení v Olomouci. Zájemců byla hromada a komunikace s nimi mě připravila jak o hodiny a hodiny času, tak i o spoustu trpělivosti. Polovina se po počátečním výkřiku zájmu nehlásila, část ji nejprve hrozně chtěla a potom to bylo "a já se vlastně musím zeptat přítelkyně" nebo "a já jsem zapomněl, že pojedeme do Asie a pak se stěhujeme"... jak se proboha zapomíná na takovou věc? Nejlepší byli ti, kteří napsali do skupiny "rezervace" nebo "vážný zájem", neodeslali soukromou zprávu, a když jsem se jim ozvala já, nereagovali. Půl dne jsem neustále jen měnila pořadník a litovala, že jsme matraci nenápadně nepostavili k popelnicím. Nakonec se ovšem poštěstilo a novou majitelku si našla.

Zoo

Usoudili jsme, že moc pracujeme, příliš sedíme u počítače a jelikož se venku otepluje, začneme se pravidelněji venčit. Před olomouckým nádražím z billboardu na člověka shlíží jakési kočkovité mládě s naprosto zoufalým pohledem a pravidelně nám připomíná, že se chceme podívat do ZOO. Vyjeli jsme si proto na Svatý kopeček. ZOO v březnu zdá se nepřipadá návštěvníkům atraktivní, a je proto i přes snížené vstupné mimo sezónu takřka prázdné. My tedy zaplatili pouhých studentských 50 Kč a tak jsme si návštěvu užili, že jsme se o týden později vydali na stejný výlet znovu. V obou případech jsme vychytali nádherné počasí, nahřívali se na sluníčku a užívali si samoty, podruhé jsme se navíc mohli pokochat i velikonoční výzdobou.
Zvláště nás zaujal průchozí výběh u pštrosů a klokanů. Jelikož jsem se vždy domnívala, že zrovna tato zvířata nepatří pro návštěvníky k... nejbezpečnějším, byla jsem hodně překvapena touto možností. Poprvé jsme do prostoru vešli, přešli cestičku a na druhé straně vyšli. Během druhé návštěvy jsme očekávali podobný průběh, získali jsme ale mnohem zajímavější historku: při našem procházení vyhrazené cestičky se od stáda odpojila menší klokanice a zvědavě k nám přihopsala. Přidali jsme do kroku, dorazili k východu, zavřeli za sebou v meziprostoru dveře a zvědavému zvířeti nadšeně přes plot podali trochu pampeliškových listů. Otočili jsme se s tím, že půjdeme dál a... hle, dveřím chybí klika, kterou někdo urval, a vrátka jsou tak zavřená na zámek. Jedinou únikovou cestu tak tvořil vchod. Který byl za pěšinou. Na které stála klokanice. A teď otevři ty dveře a utíkej nazpět k těm druhým, funkčním vrátkům, když na tebe nadšeně civí klokan, kterého těma dveřma musíš odsunout bokem, a zpovzdálí si tě zvědavě měří několik nasvalených klokaních borců.

Ely: Jde za náma? *kluše po cestě*
Astrak: Né. Počkej... Uhm... *klokan se rozeběhl taky*

Na kozy ve volném výběhu s přístupem veřejnosti jsem zvyklá z Ostravy, kde máme ale jiný druh krmiva a občas je to docela o prsty. Zdejší lamy a kozičky jsou ovšem přizpůsobené na krmení drobným olomouckým krmivem ze slisované trávy a tak jen jemně oďobávají nebo olizují ruce, ke kterým se snaží s mečením prodrat. V březnu, když je návštěvníků pomálu, jsou očividně nějaké mlsnější. Člověk si takhle zpočátku krmí tři pošťuchující se kozy. A najednou uslyší dusot, zvedne hlavu, upře pohled v dál a zjistí, že se na něj řítí dvacet dalších hladových krků.
Chtěla jsem ještě napsat, jak se nám líbil pavilon s volně vypuštěnými netopýry a sovami, ale už by to asi nemělo ty správné grády, protože netopýři se s námi bližší kontakt (vyjma jednoho zvědavého kousku) navazovat nesnažili. Celkově byl výlet do ZOO v obou případech velmi... kontaktní zážitek.


Po druhé cestě jsme se ještě stavili otestovat olomoucký Green bar, kam jsem, věřte tomu nebo ne, chtěla zajít posledních PĚT LET a dostala jsem se k tomu až tenhle měsíc. Odešli jsme spokojeni s plnými bříšky a určitě se v téhle vegetariánské samoobslužné jídelně budeme stravovat častěji. Skočili jsme taky obhlédnout zlatnictví, abychom se mohli duševně připravit na cenu snubních prstenů a teda... začínám uvažovat, zda je v dnešní době v tomto státě dražší umřít, nebo se skromně vdát.

10 komentářů:

Tereza O. řekl(a)...

Ahoj Ely :) ani netušíš, jak moc ti těch 5 kilo dole závidím...
Jako pubertální dítě mě také trápily migrény, a vždy mi pomohlo na čelo studené a za krk hodně horké. Ale manžel to třeba vůbec nemůže, ten když má migrénu, a že ho taky trápí docela často, tak pochoduje sem tam, že mu to prý pomáhá. No jak je vidno, každému pomáhá něco jiného.

Jo a třeba Ti poradím, třeba taky ne, ale já si šaty objednávala zde http://www.svatebnisatyrozarka.cz/
Sice je to přes internet, takže si je nemůžeš vyzkouošet, taky jsem se poprvé netrefila, ale lidi z toho eshopu jsou hrozně milý. Šaty dovážejí z USA, takže zádné čínské šunty :) Jsou krásně zpracované a určitě nevypadají na to, že stojí jen 3 tisíce.

Ely řekl(a)...

Tereza: Ty, ono je to ale opravdu moc, navíc takhle rychle. Mám teď BMI na hranici podváhy a když sundám triko, ukáže se kůží potažený skelet. Není to pěkné, s paličkou na xylofon by se na moje žebra teď klidně dala zahrát píseň. Všeho je holt třeba s mírou :)
To s tím chozením naprosto chápu, záleží, jaký typ bolesti přijde. Když mi to jde od nervů v očích, tak je ledování paráda, ale když jsem měla migrény po zkouškovém, neuvěřitelně mi pomáhalo právě to dlouhé chození, které nažene krev do nohou – takže manžela naprosto chápu! ^^

Děkuju moc za odkaz, mají skvělou nabídku! :) Musím se ovšem přiznat, že bych si raději šaty pořádně vyzkoušela, hlavně s tím, aby mi je rovnou upravili na moje míry nyní + tak 1-2 cm, které plánuju nabrat :D Jelikož bych chtěla šaty korzetové, musí pořádně sedět a mám strach, že bych to přes internet netrefila. I když se mi líbí, vidím třeba 20 fotek a mám i přesné míry slečny v den, co je měla na sobě, zdráhám se takhle něco koupit. Sleduju proto hlavně nabídky na svatebních bazarech z měst, kam si můžu dojet a šaty vyzkoušet :3

Fumi U・x・U řekl(a)...

Já teď co jsem vegan mám problém právě opačný, nějak mi ty kila naskakují a i když jsem to potřebovala, nejsem z toho moc šťastná, protože mám spoustu oblečení, které jsem si ani nestihla obléct a už mi je malé :D .
Bezdomovci trůnící na pohovce mě tedy fakt rozesmáli :D . U nás akorát jezdí autobusem a tramvají a kouří tam, takže koukám, že v Olomouci je to už jiná liga.
Green bar vypadá dost podobně jako Slunečnice v Plzni, mám to kousek od školy a chodím tam teď fakt často, člověk si tam může na talíř nastrkat všechno, co chce, akorát teda občas se jim to jídlo moc nepovede a ceně to taky někdo zrovna neodpovídá.

Lucy řekl(a)...

Tyyy jo Ely, ty máš vlasů! :)
Jen mi nemluv o hubnutí a o nutelle, btw problém s malou velikostí bych chtěla mít taky... :D
A zoo na svatém kopečku je super, byla jsem tam před lety, ale mám pocit, že tam ještě nebyl výběh s klokany, chci taky :)

Ely řekl(a)...

Fumi: Já se teda nedivím – já vyrábět a vařit takové dobroty, co děláš ty, tak jsem za chvíli jako kulička, protože bych to jedla od rána do večera :D Vypadá to totiž všechno až příliš dobře a určitě to i skvěle chutná~

Já takové restaurace typu "od každého něco" právě taky zbožňuju, eliminuje to můj problém s rozhodováním, co si dát, který bych jinak měla + je to naprosto delikatesní :3 Pokud někdy budeš v Olomouci, určitě vyzkoušej, v Green baru se jim zatím všechno jídlo moc povedlo pokaždé, co jsme tam zašli na oběd :)

Lucy: Vy si všichni myslíte, že je to nějaká výhra, ale ono je to prokletí úplně stejné jako ten opačný problém! :D
Jsi si jistá, že tam chceš? :D Ti klokaní samci totiž vypadají takto:
https://www.youtube.com/watch?v=bg2YX0i3WMU :D

Pet řekl(a)...

Ely: Holka, ty se nezdáš. S každým příspěvkem mi připadáš v mnoha věcech odvážnější a razantnější. To se mi líbí. Dostáváš tak nějak koule(?). :p

U zoo je v tomto ročním období problém, že člověk ani neví, jestli něco uvidí. Přeci jen zoo fungují prioritně pro exotické a ohrožené druhy. Proto asi tak nízká návštěvnost. Jasně, když platíš pade, není to taková pálka, ale když už cena převýší tu stovku a tvůj příjem není zrovna stabilní... Za to se dá prostě i jinde pořídit stoprocentní zážitek, kde neriskuješ, že neuvidíš ani rozpláclou surikatu. :) Ale ono to, jak mě přesvědčila zkušenost, není dobré ani v parném létě. To jsou zase zvířata inteligentnější než lidi a raději jsou zalezlá někde v doupatech. Ale brněnští lední medvědi mi v létě přišli... docela akční. Skákali do bazénu jako šílení a evidentně z toho tenkrát měli docela srandu. :D V Praze to jsou takové ponorky, ale v tom Brně si z výběhu vyloženě dělají aquapark. Jinak by mě docela zajímalo, jak se změnila Ostravská zoo. Když jsem tam byla jako dítě, bylo to hrozně depresivní, všude ty šílené klece a ani ta zvířata nevypadala moc zdravě. Tuším, že jsem měla radost jen z poníků.

A že tě "napadl gang" koz? Ty se ještě divíš, když podle fotek svítíš jako růžový neon na míle daleko? To logicky uvidí i kozy, i kdyby byly barvoslepé. :D

Ely řekl(a)...

Pet: Po přečtení tvého komentáře jsem se musela zamyslet a nakonec ti dát zapravdu. Asi to tak je, asi mi pár narostl :D Nejspíš po tom, jak jsme se museli za poslední měsíce hodně postavit na vlastní nohy, nu :3

Já právě spíš nemám ráda ty letní hicy, davy lidí a zvířata, která jsou z toho horka tak vyčerpaná, že se jen povalují ve stínu – to raději risknu to chladnější počasí :3
Ostravská ZOO se několik posledních let neustále přebudovává a je to tam teď super, nové otevřené výběhy třeba s ptáky a tak :)

No jo, no, pravda :D Ale hlavní roli stejně určitě hrálo to krmivo :D

Pet řekl(a)...

Ely: To víš, stává se z tebe plnohodnotný dospělý, který se už musí naučit nakopávat nepřátelské zadky sám a ne jen to přecházet. :)

Asi někdy zkusím zajít do zoo taky někdy spíš na jaře. Na podzim asi ne, ale během jara by zvířata mohla mít nějakou tu enerdžiji. ;)
Právě, že jsem slyšela, že to v Ostravě docela dali do kupy. Tak třeba někdy se tam zase kouknu. :)

No, je fakt, že nejen láska, ale i samotný prvnotní zájem, prochází žaludkem. :D

řekl(a)...

Ely, já s tebou úplně soucítím s těmi snubními prsteny. Btw vybrali jste nějaké? :) my minule koukali s mužem jen na internet orientačně a taky mě málem kleplo, za ty ceny by se dala pořídit celkem pěkná dovolená pro dva na týden.
Jinak v jednom obchoďáku kousek od našeho bydliště mají mimo jiné i šperky a mezi nimi snubní a zásnubní prsteny. Od tuším 99 tisíc do milionu a půl. Ale ten nejdražší je tam jen vyfocený. :D
Doufám, že budeš pravidelně podávat info o šatech a tak vůbec. Jsem strašně zvědavá a moc ráda o tomhle čtu. :) Mimochodem je na tobě vidět, jak moc jsi spokojená. :)

Ely řekl(a)...

Pet: Máš pravdu :D Určitě zajdi, taky to plánuju :3

Gá: V Olomouci je zlatnictví Rubringer, které kvalitně vyrobí naprosto jakýkoliv snubní prsten za dobrou cenu (levněji, než člověk koupí kdekoliv jinde už v konečné podobě), odkud mám i zásnubní prsten. A po srovnání cen a nabídky jiných zlatnictví jsme se jednoznačně rozhodli opět pro ně. Až prohledáme hromadu věcí na netu, jak nám doporučili, a doneseme nějaké fotky toho, co se nám líbí, řeknou nám přesnou cenu a možnosti provedení :) Viděli jsme, co tam měli zrovna připravené na "předání", a byla to nádhera. Cenově i co se služeb týče je to asi to nejlepší, když si člověk odmyslí jednu protivnou prodavačku :D 99,9% toho, co je dnes k dostání, se mi navíc zdá absolutně ohyzdné, takže jsem ráda, že si člověk může nechat vyrobit něco vkusného, elegantního a jednoduchého a nemít na prstu trojbarevné cosi vzhledu matice O.o Doufám, že i vy časem seženete nějaké krásné za... méně než sto tisíc :D
Hodlám i nadále informovat! <3

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely