středa 3. února 2016

Drobnosti za leden

Sepsala Ely v 3.2.16

Nemožné ihned, zázraky do pěti minut.

Člověk seděl u STAGu čekaje na termíny zkoušek a ono furt nic. Ono dlouho nic. Vlastně skoro celé svátky nic. Bylo to tedy poprvé za pět let, co jsem nestrávila Vánoce ve stresu nad učením. Bylo to krásné, rodinné a hřejivé období prolenošené s mužem a máti, při vzpomínce mi takřka slzička ukápne. O to krutější pak ale bylo následné procitnutí, jelikož nám nakonec všechno naházeli na sebe na konec ledna.
Omlouvám se všem, komu jsem pomalu či vůbec neodpovídala, ale tohle bylo prostě nejhorší zkouškové, co jsem kdy zažila. Nechutný zápřah, který mi oživil noční můry ze studia dvouoboru. Stovky stran učebnic, knih, stovky slajdů. V podstatě jsem se za půl měsíce musela naučit na půlku státnic, takřka všechny lingvistické předměty. Přestože bych proto nejraději veškeré ty papíry rituálně spálila, můžu je akorát tak dobře uložit a doufat, že mi to příště půjde do hlavy rychleji. A stále mě ještě čeká poslední zkouška až začátkem února...


Život na farmě

Mezi jednotlivými vlnami učení jsem se potřebovala pořádně odreagovat. Čím infantilnější zábava, tím lepší, a proto jsem si ve slevách Nintendo eShopu pořídila na Astrakovo 3DSko Harvest Moon: The Tale of Two Towns, tedy hru ze série, která je od mala mou srdeční záležitostí. Při nákupu jsem si taky všimla, že docela nedávno vydali další hru a dokonce od původních tvůrců – Story of Seasons. Vypadalo to skvostně, ale bohužel je hra k dostání stále jedině za plnou cenu a to je tedy pálka. Navíc na tom maličkém displeji by to nevypadalo dobře říkali jsme si... a jak jsme to v průběhu ledna vyřešili, přesvědčujíce sami sebe, že se potřebujeme pořádně odměnit, abychom ten zápřah vydrželi? Koupili jsme si NEW Nintendo 3DS XL, které někdo po Vánocích prodával úplně novoučké jako nevhodný dar. Pán očividně vůbec netušil, že ten nápis "NEW" na obalu něco znamená a nabídl ho poněkud pod cenou s technickými specifikacemi staršího modelu, tak jsme neváhali, zejména proto, že jedna cenná limitovaná edice té samé mašinky nám den předtím utekla před nosem. A ta větší kvalitní obrazovka se přeci musí využít, kašlat na plnou cenu! Takže se momentálně pereme o konzoli, abychom se mohli starat o farmu a zvířátka. Nutno podotknout, že se u toho královsky bavíme a drahý kupříkladu poté, co se zhrozil chatrně vypadající barabizny, kterou mu přidělili jakožto farmu, pojmenoval své hospodářství "UPOL" s tím, že je to "stejná shithole". Já si kravičky nápaditě pojmenovala Cowie a Boowie, ale potom přišel Smrť a teď se mi to zdá morbidní, achjo.

Taky jsem jako relaxaci dodělala své pseudosakury a začala črtat další obraz.

Ale jinak nejsem zas TAK infantilní. Druhou největší radost jsem za celý měsíc měla z nových závěsů.


Jsem Brno. Brním.

Páteř tenhle měsíc zase zabodovala. Jednoho večera jsem se líně protáhla a hnusně mi v ní pokřupalo. Znepokojeně jsem na dané místo sáhla a zjistila, že se mi celoživotně vystouplý obratel vrátil do řady, ten utlačovaný nad ním vystoupil a vůbec je to všechno, jak má být. Až na to, že v noci jsem po zvednutí ruky nahoru zažila okamžik plný závratě a nepopsatelného pocitu, na chvíli necítila pravou polovinu těla a od té doby sledovala jen jak se třesu a jak mi brní v ruce. Další den se jelo na pohotovost, protože se stav ve slabší verzi opakoval. Kde jakože očividně dobrý, možná reakce na posun těch obratlů, léky na uvolnění svalů, nechat se vyšetřit u neurologa a raději na magnetu, brnění poleví. Brnění nepolevilo, rozšířilo se na druhou ruku a i na nohy a změnilo se chvílemi, zejména večer, až v bodání. Dle neuroložky dobrý, brnění utlumíme hořčíkem, páteř je určitě OK a zbytečně se stresuju. O dva týdny mi to přeskočilo zase zpět a když jsem si sáhla mezi lopatky, dělalo se mi až nevolno. Pak poskočil do "klasicky" vystouplé polohy. Pak zas jinak. Pak zpět. Z lékařských zpráv na tohle téma mám už skoro knihu, na magnet jdu až koncem dubna, do té doby to budu muset nějak ignorovat a snažit se utěšovat myšlenkou, že kdybych umřela nebo ochrnula, bude jim trapně.
Ale to ještě očividně nebylo za leden dost, né. V týdenní pauze ke konci zkouškového, na kterou jsem se těšila jako na smilování boží, jsem navíc na více než týden skončila uvězněná ve svém pokoji v temnotě, tichu a bolesti s migrénou síly a délky, jakou nepamatuju. Nekonal se tedy žádný odpočinek v Praze, žádné výprodeje, které jsem měla v kalendáři rok. Nepomohli mi injekcemi na pohotovosti, co bude dál zatím nevím. Ve světlé chvilce jasného zraku kompletuju tenhle článek a přemýšlím, kdy se zase vrátí diskotéka jménem aura. Moje tělo zkouší kdo s koho. A netuší, že my si to týdenní volno prostě uděláme a nenecháme se omezovat. Třeba během semestru, řešila jsem to tak vždycky. Muhahaha.

Slepý pošťák

Pokračuju ve svém plánu "Služby nefungují –> stěžuj si". To nám takhle máti poslala veliký balík do ruky, pojištěný, dodání do druhého dne a s upozorněním SMS. Určitě si dovedete představit cenu takové prima služby. Celý den jsme tedy čekali doma, ale běda – balík nikde, lístek ve schránce žádný, SMS nedorazila. Vyhledali jsme s jistým červíčkem podezření balík dle trackingu na internetu a dozvěděli jsme se, že se nám údajně zásilku nějaký nebožák pokusil doručit, my ale byli nepřítomní. SMS prý mi byla odeslána, tvrdil internet. Žádná pitomá SMS mi nedorazila, tvrdil displej mobilu. Volala jsem na poštu tak dlouho, dokud mi to na podesáté nezvedli, a dotazovala se, zda se jedná o nějaký nepovedený vtip, nebo náš balík opravdu sedí u nich na skladě. Opravdu prý ho mají. Tak v tom případě bych chtěla podat stížnost na doručovatele, informovala jsem ochotnou paní. Dostala jsem dvě čísla, kam mám volat se stížností, a na jedno se skutečně dovolala. Stížnost prošetří a prý mě budou kontaktovat. A ono vážně ano! Doručovatel šel na kobereček, byla mu zkontrolována GPS a teď cituji, on prý nám "nedal do schránky lístek, protože tam těch schránek bylo moc a on ji nemohl najít". Máme prý schránku popsanou? Máme, velkým a čitelným, poslušně jsem pánovi odpověděla a kousavě dodala, že doručovatel hlavně asi ani nemohl najít zvonek, protože jsme celý den čekali jako blbci a nikdo nezvonil. Proč mi nepřišla SMS nikdo netuší do dnešního dne, protože číslo je uvedeno správně a tato služba je automatizovaná. Omlouvali se hodně a dodalo mi to jistého pocitu zadostiučinění, přestože na tu poštu jsme se pak museli pachtit tak jako tak. Je mi sice líto pošťáka, protože vím, jak moc to má u České pošty těžké, ale takhle to prostě nejde.

A co bylo tenhle měsíc nejlepší? Byla jsem označkována!



5 komentářů:

Lucy řekl(a)...

Tvoje páteř je šíleně strašidelná a ten balík vám měli přinýst na obřadním polštářku!

Ely řekl(a)...

Lucy: Mě děsí též, velmi, snažím se to ignorovat. Teď je to naštěstí nějaké lepší :3
Navrhovali, že nám balík opakovaně doručí, ale my na něj bohužel tak poslušně na zadku čekali právě proto, že jsme ho vážně potřebovali daný den, a tak jsme si pro něj večer došli. Ale jakože ochotní po telefonu byli, to ano :)

Pet řekl(a)...

No, jak to tak čtu, tak jsem ráda, že si to sociální zdravotní platíme tak nějak automaticky. Být někde jinde, tak ty bys byla asi na černé listině všech pojišťoven. Taková "náladová" páteř. Ach jo. Drž se!

Taky by mě teď měl na poště čekat jeden balík. Měla jsem na výběr "do ruky" nebo "na poštu" a vybrala si na poštu. Právě pro tyhle případy. Jinak si vše nechávám posílat na pobočky nebo zásilkovny. :)

A k označkování - říkala jsem si, jestli se o tom zmíníš. Vzhledem k tomu, že najít tě na FB je strašně jednoduché, což ne že bych tě šmírovala, ale napadlo mě, jestli tam máš stejnou "přezdívku", status jsem zaregistrovala dřív. Takže asi... gratulace? :)

Ely řekl(a)...

Pet: Hahaha, to je fakt! :D Měli by mě ve složce "Bacha, skoro se rozpadá, nepojišťovat" :D

Už to tak také raději budeme dělat, člověk se holt stále učí :(

Samozřejmě jsem se musela zmínit a docela mě popravdě udivilo, že to tady nikdo nekomentoval, takže mnohokrát děkuju za gratulaci <3
Hehehe, ty jsi mě hledala? :D (Mohla sis mě klidně rovnou přidat O:3)

Pet řekl(a)...

Ely: Asi tak. :D

Ono je otázkou, jak daleko taky tu poštu máte. :)

No, ono to asi nikoho nepřekvapilo jednak proto, že, alespoň tak na mě působíte, máte pevný vztah. A jednak proto, protože jsi ve věku, kdy zasnoubení není nijak neobvyklé. Za poslední rok se z mých spolužaček zasnoubily tuším tři či čtyři a jeden spolužák se oženil s tím, že už má roční dítě. Kdybys řekla, že se rozvádíš, asi by to bylo o něčem jiném. :D
Ále, nejsem až tak vlezlá bytost. ;)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely