pátek 1. ledna 2016

Drobnosti za prosinec

Sepsala Ely v 1.1.16

Páteř se hlásí o slovo i nadále

Ona ta anabáze s mojí kostrou snad nikdy neskončí. To jsem takhle začátkem měsíce jeden pátek vstala od knihy s tím, že půjdu ohřát jídlo, a zjistila jsem, že nemůžu. Že mi nejde pohnout pravou paží dozadu, jako kdyby se někde něco skříplo. Hodnou chvíli jsem zkoušela rukou máchat, provádět cviky z rehabilitace a i muž mě zkoušel namasírovat, nic však nepomohlo. O hodinu později jsem už nemohla paží vůbec pohnout, bolest v rameni příšerná. Noc jsem strávila s končetinou přivázanou k tělu na druhém boku, protože jakýkoliv pohyb byl nesnesitelný. Ráno nebylo moudřejší večera, a proto jsme se vydali na pohotovost. Bloudili jsme v opuštěné fakultce, městě ve městě, kde vůbec nikdo nebyl, a ani náhodně spatřený saniťák nás nedokázal správně nasměrovat. Nakonec jsme trefili, já opět vyfasovala léky na uvolnění kosterního svalstva, analgetika a injekci, která se mnou tak zamávala, že mě nechali chvíli na lůžkovém. Mírně zdrogovaná jsem se pak s mužem lopotila na tramvaj a bavila se lékařskou zprávou, kam to čtení knihy jakožto původce zranění uvedli, protože se jim to asi zdálo stejně absurdní jako mně. Léky nicméně nepomohly a později mi museli kloub na ortopedii ještě opíchat. A to už jsem myslela, že je na tom páteř lépe, haha. Předevčírem v noci jsem se například vzbudila a vůbec necítila ruce. Očividně se to ve mně stále hýbe, křupe a lupe a výsledkem je potom podobně "úžasný" sobotní program nebo momenty, kdy to praskání máti zaslechne a chce se jí z toho zvracet. A přitom bych toho chtěla tolik dělat, na kytaru stále jen žalostně hledím.

Fa la la la la, la la la la ♪

Sváteční atmosféru a volnější školní režim jsme si s mužem v Olomouci naplno užili – prošmejdili jsme trhy, ponakupovali dárky, navštívili vánoční večírek japonštinářů a některé z večerů se choulili v čajovně nad dobrým jídlem a pitivem, schováni před vlezlým mrazem. S přáteli jsme si vyměnili dárečky a já tak mohla ochutnat kopu anglických sladkostí, které mi Itoka, navrátivší se na Vánoce ze studijního pobytu, dovezla~
K rodině jsem dorazila tři dny před Vánoci, ale... Protože jsem byla v olomouckém bytě poslední noc poprvé sama, bojovala s nočními můrami a ráno se mi OPĚT podařilo zkřivit si brýle, se kterými jsem alespoň na zhodnocení stavu ještě před odjezdem spěchala do optiky, byla jsem z toho nočního i denního děsu očividně tak mimo, že jsem si večer doma (v Orlové) relaxujíc ve vaně náhle uvědomila, že si vlastně vůbec nevybavuju, zda jsem vypnula jeden z přímotopů v bytě. Jako totální slepýš a blbec – brýle jsem totiž musela nechat u nás v optice přes noc a ráno na mě zapomněli – jsem tudíž musela jet dalšího dne do Olomouce znovu. Celodenní rozmazaný výlet kvůli kontrole topení. Musím ale říct, že jsem té zapomenuté mozkové buňce, která se ve vaně probrala a rozsvítila mi v hlavě červené světýlko, opravdu vděčná. Z bytu totiž sauna, horko k padnutí. Ty takřka dva týdny by nás zruinovaly.


23. jsme strávili s bratrem a nevlastní sestrou u otce v rámci před-Štědrého odpoledního večera. Dárky velmi potěšil a bylo to pěkné odpoledne, následujícího dne mě ovšem neskutečně naštval, když slibované fotky mého nenalíčeného, umaštěného a hnusně se tvářícího já, pořízené údajně "do rodinného alba", zveřejnil na Facebook pro všechny své početné přátele jako "Veřejné" a na výhružné SMS ani zprávy více než týden nereagoval. First world problems.
Doma to byly první Vánoce bez babičky, u stolu bylo na Štědrý večer podivně prázdno, když jsme tam tak seděli ve třech. Pod stromečkem na mě čekala hromada krásných dárků od mámy a drahé Šavrdy, které dorazily v balíku několik dní předtím. Samé vytoužené věci, o které jsem si přitom žádné smyšlené entitě nenapsala. A jako bonus od mámy los, na který jsem vyhrála celých úžasných 200 Kč!
Bratr odletěl do Japonska a přesně se tak vystřídal s dorazivším Astrakem, který na pár dní přijel. Tak jsme se obdarovali a poté se už typicky vánočně váleli u her, koukali na filmy a přežírali se. Na Silvestra jsme se vydali do Olomouce, kde se ale 31. nic nekonalo, jelikož ohňostroj po loňském úspěchu město naplánovalo až na Nový rok. A stejně byla strašná kosa, že by ani psa ven nevyhnal, natož Zmrzlíka I. Ely. Tož jsme se akorát choulili se v teple bytu za poslechu bouchání za okny a o půlnoci to vylezli sledovat na balkon. Přestože máme výhled mimo centrum a město bývá o svátcích opuštěné, podívaná to byla velmi efektní, jelikož na bahnité plácky za naším domem očividně chodí odpalovat ohňostroje lidé z okolních paneláků. A ti na tom tedy museli nechat majland! Nádhera~


Se štětcem v ruce

V jedné věci se oba mí Ježíšci shodli: Šavrda mi darovala pastelky a máti akrylové barvy. Já přitom nijak nekreslím ani nemaluju, velmi mě to ovšem potěšilo. Přesvědčila jsem pravačku k funkci a vytvořila nejprve něco barvami, kýč se skrytým významem pro mě a Astraka. Vlastně je to první věc, co jsem malovala od prváku na střední ve výtvarce. Poprvé na plátno, poprvé akrylovkama. Aktuálně zkouším, zda dokážu namalovat nějaké ty sakury, ruka teda ale protestuje výrazně – kdy dodělám květům tyčinky, to vážně netuším.


10 komentářů:

Pet řekl(a)...

No páni. Jak jsi popisovala to bloudění nemocnicí, vybavila jsem si "úvodní" nemocniční pasáž z The Walking Dead. :D Doufám, že ta páteř a všechno s ní související už bude jen a jen lepší. :)
A na to, že nekreslíš a ani nemaluješ, ty obrázky/obrazy jsou krásné. Sice hádám, že podle předlohy, ale povedlo se ti to moc. Vlastně jsem si ani hned nevšimla, že ty sakury nejsou kompletní. Jsi šikovná, byť pochroumaná. :) (A ladí ti k vlasům.)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Ely! :-)
Koukám na všechny ty fotky a žasnu! :-)
Stromy nádherně nazdobené, cukroví láká k ochutnání a ty dárky!!! :-)
No nádhera! Ovšem co mi vyrazilo dech, tak tvé překrásné malování! Koukám, že do čeho se pustíš, to ti prostě fantasticky jde!!! :-) Jsi nesmírně šikovná! :-)

Ohledně tvé páteře, už jsme si toho hodně napsaly, ale musím tě tu veřejně politovat. Vůbec ti nezávidím. :-( Strašně moc ti držím pěsti, aby se páteř umoudřila, aby se srovnala a zpevnila a aby ruka přestala takhle stávkovat (ačkoliv to moc dobře znám, když se mi to stalo s mojí páteří, tak mi z rukou padalo naprosto všechno! Třeba zamíchat karty? Úkol na celý večer. Ale neboj, cviky, trpělivost a vůle všechno zase napraví!). :-)

Moje milá Ely, v tom Novém roce 2016 ti moc přeji, aby se pevné zdraví pevně drželo, aby tě štěstí nikdy neopustilo a aby vaše láska sílila každou minutou. :-)
Měj se moc moc hezky. :-)
Ahoj Šavrda. ♥

Dada řekl(a)...

Nádherné dielka! A to si ešte večnosť nemaľovala! Krása!

A do nvého roku želám všetko naj naj naj, vzhľadom na problémy z prvého odstavca asi predovšetkým to zdravíčko. :)

Ely řekl(a)...

Pet: Děkuju, jsi moc zlatá, nicméně bohužel – hned pár dní po zveřejnění článku mě čekala cesta na pohotovost, vyšetření na neurologii a přede mnou je další běhání, protože jsem měla okamžiky, kdy jsem špatně cítila půl těla poté, co mi v páteři hodně překřuplo. Aktuálně mi v pravé ruce bodají jehličky a já přemýšlím, kterou olomouckou nemocnici zvolit :( Zkouškové odloženo.
Ano ano, samozřejmě podle předlohy. To první je vlastně 100x100px emotka v Messengeru a to druhé jsem vyhrabala někde na Googlu :3 Děkuju <3

Šavrda: Děkuju za tvoje milá slova Šavrdo <3
No jo, páteř... kdybys jen věděla, jak teď na tebe každý den vzpomínám. Zvláště po několika uplynulých dnech, viz výše. Moc doufám, že to bude dobré, tvrdí mi to všichni, ale od tebe mi to zní nějak důvěryhodněji :D
Taky ti do nového roku přeju hlavně to zdraví, to je nakonec opravdu to nejdůležitější.

Dada: Děkuju mnohokrát za chválu <3 Tobě taky do nového roku vše nejlepší :)

Pet řekl(a)...

Ely: Tak to mě hrozně mrzí, že se ti to vůbec nelepší. O to víc držím pěsti a pevně věřím, že se dáš do kupy! Však ještě kde komu nakopeš koule a tvůj život zase dostane pastelové barvičky! :)

Ely řekl(a)...

Pet: Děkuju ti, hodná duše <3

Pet řekl(a)...

Ely: Jenom pro informaci - změnila jsem si adresu blogu, protože jsem si ji ani za ten rok nějak nedokázala sama zapamatovat. Takže to už je jen cicibak.blogspot... Já jen, aby to nevypadalo, že jsem se bezeslova zdejchla. :D

Ely řekl(a)...

Pet: Díky za upozornění, předělám to v menu, vůbec jsem si zatím nevšimla ^^' Je toho teď poněkud moc, polepším se :3

Anonymní řekl(a)...

bráška se taky věnuje Japonsku, že tam odcestoval?

Ely řekl(a)...

(Omlouvám se za pozdní odpověď!)
Z bratra se nám před několika lety stal otaku. Sleduje anime a do Japonska letěl proto, že se po internetu seznámil s nějakou Japonkou, za kterou odcestoval. Na týden. (A prosím, nechtěj po mě raději k tomuhle další komentář, já se ze všech sil snažím udržet vážný tón.) Ale děsně překvapil, přivezl nějaké drobnosti O.o

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely