čtvrtek 5. listopadu 2015

Drobnosti za říjen

Sepsala Ely v 5.11.15 12 komentářů

Vyhádané víkendy

Věděli jsme, že to bude během semestru s vídáním špatné, ale vlastně jsme ani netušili, jak moc. Hřebíček do rakve všemu zasadily mé pondělní a páteční rehabilitace (↓), díky kterým nemůžu v Olomouci zůstávat přes víkend. A náš domácí rodinný sněm ustanovil povolení k pobytu u nás na pouhý jeden víkend v měsíci. Hledali jsme přes týden každou volnou chvilku nebo místo, kdy a kde být spolu. Snědli jsme spoustu soba nudlí k večeři, zapustili kořeny na kolejním gauči na chodbě, prochodili město (a zahráli si parádní 3D piškvorky v Šantovce) a uvědomili si, že takhle to prostě nejde.


Hledá se byt

Původní plán byl najít si 2+1 spolu s našimi spolubydlícími a ukořistit společný pokoj pro nás dva. Když ale Lucí ze všeho vycouvala a plán se nám pomalu sesypal, rozhodli jsme se s Astrakem pro hledání malého bytečku jen pro nás dva. Tři hodiny po našem rozhodnutí někdo na Facebook hodil nabídku takřka snového pronájmu a já to brala jako znamení shůry. Situace v Olomouci je aktuálně tristní, všechny dobré byty už jsou rozebrané a zbytek mají pod palcem zdejší realitky, námi přezdívané Olomoucká mafie. Sehnat byt znamená sedět neustále u počítače, kontrolovat všechny možné portály s realitami a příslušné FB skupiny a vyčkávat vhodnou nabídku, na kterou se poté musí reagovat do pěti minut, než se na to stejně zoufalí studenti sesypou jako kobylky. Průměr je tak 20–30 zájemců na jeden byteček.

Byli jsme obhlédnout nejprve ono snové místečko, u kterého jsme byli první v řadě, ale majitelka zvolila jiné zájemce, a poté jeden 20m² kamrlík pod palcem realiťáka. Do třetice všeho dobrého se na nás usmálo štěstí díky drahému, který si všiml snad nejlepšího inzerátu, který jsme za ty týdny viděli, tři minuty po jeho zveřejnění. O další čtyři minuty později jsem už paní volala a domlouvala si s ní prohlídku. Díky tomu, že předchozí tři telefonáty od nějakých nešťastníků zrovna nemohla vzít, byla jsem první na řadě. Zatímco blázni a snílkové jí k inzerátu psali komentáře typu "Psala jsem vám zprávu / email" nebo "Mám zájem", já už si přerezervovávala vlak domů, protože jsem věděla, že i na prohlídku musíme být první, a smiřovala se s tím, že to budu muset celé obhlídnout bez muže, který už byl na cestě do Prahy.

Zhruba minutu po začátku prohlídky krásného plně vybaveného bytečku jsem prohlásila, že to bereme, a paní začala rušit hromady dalších prohlídek, které měla domluvené. Dva páry slečen, co čekaly dole, na mě vrhaly nenávistné pohledy, když jsem mezi nimi proklouzávala ven, a dle paní se nás potom snažily i přeplatit, na což jim ovšem nekývla. Pokud se něco fatálně nezvrtne, máme nástup od 2. 11., tedy hned po Akiconu. Už jsem zařídila zavedení internetu a momentálně řešíme akorát na čem budeme spát. Těším se moc a hlavně na léto, byteček má totiž velikou lodžii, na které je dokonce pohovka~

P.S. Asi není nutno dodávat, jak těžce synovo stěhování nesli u drahého doma a jaké zajímavosti jsem se dozvěděla o své osobě tentokrát...

Jen růžová to může být

Poté, co se na mě jeden z našich profesorů s cukajícími koutky zadíval a prohlásil, že vypadám "almost like a normal human being", moje pokožka se urazila a po půl roce mi skončil vlasopad, alelujah! Hurá na odbarvování, barvení, a již jsem zase, alespoň tedy v našem městečku, special snowflake. Líbím se například kolejním uklízečkám, které si nemohly vynachválit, jak mám vlasy krásně "čůčavé", spolužákům nebo třebas třídě naproti mě běžících chlapců ve sportovním, kteří mě zadýchaně stihli počastovat několika lichotkami. A přiznejme si to, kterou zástupkyni něžnějšího pohlaví by tolik komplimentů netěšilo?

Quasimodo

Tak prý jsem takový hrbáček s křivým hrudníkem. Blbě chodím, blbě stojím, blbě sedím. Když si sednu tak, jak oni chtějí, mám pocit, že si lámu páteř. Doktorka se mě snažila přesvědčit, že mě to musí celé hrozně bolet a skoro se mě bála dotknout, ale už mám za ty roky práh bolesti asi opravdu jinde. Jestli něco bolí, je to právě ta nová verze chůze, stání a sezení. Na rehabkách mě holt trýzní, ale snad to bude mít do budoucna pozitivní efekt na celé moje zdraví – ukázalo se, že mám nějaké divně stažené svaly i v oblasti, kde mě bolívá zažívání. A to jsem tam přišla s blokádou krční páteře, když už mi svaly na zádech a na rameni ztuhly takřka ve skálu. Blbé je, že kvůli tomu musím být každé pondělí a pátek doma, než se zlepším, protože na zařízení rehabilitací má člověk týden a běda, když je zrovna nemocný a do Olomouce si nemůže dojet. Chytla jsem ale vynikající fyzioterapeutku, která mi snad pomůže, takže všechno zlé je nejspíš pro něco dobré.
A jestli se ukáže, že ty bolesti a potíže se žaludkem za poslední roky mám vážně z toho, myslím, že navštívím všechny ortopedy, u kterých jsem kdy byla, svou praktickou i všechny své gastroenterology. S pistolí.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely