úterý 31. března 2015

Drobnosti za březen

Sepsala Ely v 31.3.15 10 komentářů

Setkání milá i nemilá

Naše úterní olomoucké čajovny jsou hrozně fajn, týden od týdne víc. S jedním z pravidelných účastníků jsem se takhle nedávno zapovídala o hudbě a poté, co se nesměle přiznal, že sám něco tvoří, vyvinula jsem mírný nátlak, abych z něj dostala nějaké ukázky. A nad těmi mi doma poklesla čelist, opravdu hodně nízko, zejména u tracků jako Some Guy Yelling at Cats nebo Main Menu. Celkově jsem teď v kontaktu s tolika lidmi, co jsem asi nikdy dřív nebyla. Zajímavá setkání zažívám i v reálu, nevím proč zejména na nádraží. Počátkem měsíce mě například s dotazem, zda "jsem to já z toho blogu", oslovila jedna neuvěřitelně milá slečna – známá mé známé, jak se ukázalo. Koncem měsíce se na mě zase obrátila nějaká starší paní zaujatá mými vlasy a s tím, že prý "dělá do módy", mi začala chválit takřka vše, včetně úsměvu a mého doprovodu Astraka.


Na druhou stranu, v posledních dnech se na společenské úrovni stalo i několik věcí, které mě teď připravují o spánek. Zjistila jsem, že na vztahy to chce dospělý a nikoliv takřka pubertální přístup, a to z obou stran. A dozvěděla jsem se, že o mě kolují naprosto kouzelné, navíc protikladné drby. Mezi téměř všemi mými známými. Zatímco podle jedné fámy mám s někým poměr, podle druhé jsem tak nemocná, že žádný mít ani nemůžu. Přiznávám, na nějakou dobu mě to hodilo do "berserk" módu. Nevím, jestli se mám cítit jako celebrita, že i neznámí lidé řeší můj sexuální život, nebo jako ubožák, co se dostal do středu dospívajících dítek. Tak jako tak, jestli někde potkám jistou osobu, rozlomím ji na dvě půlky, až se z ní bude drobit!

Pavoučí útok jako znamení shůry

Od státnic si, co se množství pořádaného jídla týče, hraju na medvěda před zimním spánkem. Co se pohybu týče, napodobuju chlupáče už v průběhu zmíněného hibernačního období. Čas od času stoupnu na váhu, flegmaticky pozvednu obočí, zasměju se, a jdu dál jíst a válet se. Nedávno přístroj oznámil, že mám již zhruba patnáctikilogramový nárůst. 15 kg. Jakože zasmála jsem se i tentokrát, ale nebylo to tak flegmatické jako vždy. Vím, že by mi sotva kdo tipoval byť jen polovinu té nové tělesné masy, ale asi už je čas odpískat tuhle hrůzu a začít žít tak, aby to vyhovovalo zdraví, tělu a mysli. Čímž myslím redukovat počet večeří ze čtyř jen na dvě, nebo tak něco. Tělesná aktivita by asi byla taky fajn, jak mi jednoho rána připomněl více než centimetrový pavouk, který mi přistál na obličeji. Po tomto děsivém zážitku, který by průměrný 9GAGer označil za jasnou "nope nope nope" situaci, jsem bohužel / naštěstí musela odjet do školy a úklid a pátrání po pavoučí rodince, na jejichž členy poslední dobou narážím často, zbyl na máti. Odpoledne mi přišla SMS s tím, že mi pokoj uklidila, že dřela jako " " (což jsem teda nejprve četla jako "kráva", než jsem si všimla rohů; ráda mi posílá SMS, které jsou směsicí emotek a textu, jako z Mateřídoušky), a že hnízdo bylo pravděpodobně za činkama. Z toho plyne, že kdybych byla bývala cvičila, nikdy by se to nestalo! Tož do toho zkusím zase nějak pomalinku s rozumem nakročit. Protože nějak bláznit rozhodně nehodlám, jsem už velká holka. Mění se mi osobnost, dokonce se mi i radikálně změnilo písmo, jako by tuto proměnu chtělo svými oblými roztahanými klikyháky dokreslit, a já jsem se svým novým JÁ šťastná.

To smolné a to absolutně neskutečné

Minule jsem se vyjadřovala o bipolaritě své Štěstěny a svém neúspěšném pokusu o získání svého soukromého svatého grálu, originálního pressingu Ziggyho Stardusta z roku 1972. Podařilo se mi ho nakonec sehnat, světe div se, na našem českém Aukru od jakéhosi v Praze žijícího Angličana. Domluvili jsme se na super česká-pošta-vzdorném balení a připojištění. Moje kráska dorazila v poněkud horším stavu, než Angličan uváděl, byla jsem ale spokojená. Tedy, než máti desku při důkladném prohlížení šrámů upustila a při chytání na ní vytvořila takový šrám, že jsem chvíli jen hleděla, hleděla... hleděla. Sedla si, hleděla, a už prostě vůbec nevěřila, že se mi tohle děje.
Zdrcená máti mou zdrcenou maličkost odškodnila, díky čemuž jsem se odhodlala ještě k jednomu, poslednímu, vinylovému shopping spree. Na eBay jsem našla takového vtipného prodejce, který nemá doma gramofon, takže ani neví, v jakém stavu ty své poklady prodává. A aby to ještě zdokonalil, nepřiložil detailní fotografie, nepřipsal ani žádné info, dokonce ani ze které země jeho desky jsou, nic. Ale já tu Hunky Dory tak chtěla a po zvětšení obrázku jsem při luštění rozkostičkovaných písmenek na obalu vydedukovala, že by to mohlo být to, co sháním. A protože když už platím to poštovné, tak jsem se posnažila a aukcí vyhrála několik. Za směšný peníz. Balík jsem vůbec nepojišťovala, nejlevnější poštovné, protože proč, že. Protože mi nejspíš přijde nějaká poškrábaná hrůza, že. Desky ale, zřejmě jako důkaz vesmírné ironie, přišly nepoškozeny a ukázaly se býti ve skvělém stavu. Hunky Dory mi navíc po vyhledání detailů a zjištění hodnoty daného vydání způsobila mírnou srdeční arytmii. A tím jsem oficiálně na mizině. Ale šťastně na mizině.


A aby toho Davida nebylo málo, ještě to není zcela v kapse, ale s největší pravděpodobností se moje diplomka bude týkat právě tohoto hudebního velikána. Budu psát s nadšením a o něčem, čemu opravdu rozumím! Kolikrát se tohle člověku při studiu na vysoké škole poštěstí?
Pomalu sháním knihy, které nepatří zrovna k nejlevnějším. To jediné, co vlastním, je kniha Moonage Daydream, a co mě absolutně zarazilo – tahle kráska už není nikde k sehnání a jediný výtisk mají ještě na Abe Books. Za 451$. Něco se mi kupodivu podařilo objevit i v ostravské knihovně a musím přiznat, že v tomto ohledu sprostě zneužívám situace a posílám máti, vlastníka jediné platné průkazky, do knihovny i pro noty. Aby se mi všechny ty nové věci vlezly jak do pokoje, tak na disk, neustále třídím, katalogizuju, rozhromádkovávám a vyhazuju nepotřebné. Dokonce s takovým nadšením a zápalem, že by to asi šlo označit za můj nový koníček. Takže teď tu mám několik tisíc stran materiálu a asi by bylo dobré začít pracovat, ale... když ony ty noty se na mě tak smutně koukají. A video materiál je taky důležitý...! A nějaká ta tvůrčí činnost? Nu, na diplomce sice zatím ne, ale naučila jsem se dělat pěkné gifsety. A těm se hezky daří na Tumbleru, a to se taky počítá, ne? Ne?

Elektronika mě stále nenávidí

V krabici velikosti tanku mi poté, co jsem Exasoftu odeslala pasivně-agresivní email, dorazil zpět můj v lednu zakoupený reprosystém. Bednička jede, to opravili. Na nesvítící subwoofer ale očividně zapomněli. Vzdala jsem to a alespoň jim napsala hnusné, kousavé hodnocení na Heurece, protože co jiného člověk zmůže, pokud teda nechce započít další reklamační kolečko a hudbu si pustit možná tak v květnu.
Reklamace mi tím ale neskončily. Se starým noťasem se už opravdu nedalo fungovat, tak jsme po táhlém výběru objednali nový. Bohužel mi vyhovoval asi jen tak vzhledem, nikoliv kvalitou obrazu nebo svou bytelností, navíc jsem zjistila, že asi nesnáším Osmičky. Noťas jsem tedy zaslala zpět a svůj "starý křap" bleskově přejmenovala na "miláčka". Dostal baterku a pořádnou pusu. Budu se snažit ho přeinstalovat, celý pořádně vyčistit a dát do pucu, ať je se mnou ještě alespoň rok. Zkusím na něj například nestavět vařící hrnce s večeří, nekrájet na něm kiwi a podobně. True story, ty ProBooky by vydržely i srážku s jinou planetou, jadernou hlavicí nebo skupinou zombíků v rámci zombie apokalypsy.
Jestli v tom celém vidím nějaké pozitivum, je to asi fakt, že mi telefonáty s všemožnými help desky a reklamačními odděleními za poslední měsíce snížily strach z telefonních hovorů. Protože když jsem nasraná, zvládla bych zavolat i na Hrad.

Hudba

Kvůli babiččině pohřbu přijel náš "všechno vím, všechno znám, všude jsem byl (dvakrát)" strejda. Vždy ho beru s rezervou, ale vím, že v audiotechnice se vyzná, proto, když mi začal doporučovat nějaký gramofon a tvrdil, že mi k němu zdarma pošle i pěkné repráky, uvěřila jsem mu a objednala. Abych následně dlouho do noci načítala informace, recenze, byla stále nervóznější a nervóznější a ráno z čekárny na nádraží volala do obchodu a objednávku rušila, myšlenky někde u přemoudřelých idiotů. Reprobedny mi samozřejmě nikdy neposlal. Tak prozatím šetřím na lepší gramofon, který mi staré desky skutečně při dlouhodobém přehrávání neponičí, a alespoň stahuju hudbu v co nejvyšší kvalitě. Než jsem začala stahovat alba v bezztrátovém formátu, netušila jsem, na co by mi mohl být terabit místa na disku. Už tuším. Než jsem začala poslouchat bezztrátově, nevěděla jsem, na co mi má být 8GB na iPhonu. Teď přemýšlím, kterých 8 alb si tam dám. Než jsem začala poslouchat bezztrátově, netušila jsem, co je to hudba.
Třídílný vynikající dokument BBC Oh! You Pretty Things o vztahu britské hudby a módy v průběhu 60. a 70. let mi s mou rostoucí závislostí vůbec nepomohl a navíc mě ještě seznámil s dalšími úžasnými interprety, takže tohle je asi na hodně dlouhou dobu goodbye současné hudbě.

"Top of the Pops was full of blokes wearing more make-up than your mom."

Hraju dnem i nocí, vesměs celý pátek a víkend strávím u kytary. Z těch hodin a hodin hraní mi asi začíná mírně hrabat: jednu noc si takhle usínám a najednou si uvědomím, že mám ruku stále nějak divně v křeči. Otevřu oči a vidím, že při usínání ve vzduchu držím akord C/G. Ohromné a neuvěřitelně milé překvapení přišlo ze strany Shinigami, která mě nejprve zlákala na Rocksmith (takový realističtější Guitar Hero, který údajně člověka naučí i hrát) a následně mi nabídla dlouhodobé zapůjčení kabelu k této hře. Problém tady asi bude s mými stařičkými počítači, které netuším, zda to vůbec budou zvládat, ale to se snad nějak vyřeší.
Vrátila jsem se nejen k hmatníku, ale i ke klaviatuře. Z toho mě nebolí ani tak ruce, jako mám spíš problém, že si uvědomím, že u toho stojím už šest hodin až poté, co dostanu křeč do lýtka. Sebrala jsem dokonce odvahu a šla se ztrapňovat na školní klavír, díky čemuž začínám být na kolejích o chloupek spokojenější, i přes to, že...


Koleje

...si naše nová spolubydla jaksi oblíbila párty do noci a když se do toho dají navíc Erasmáci a jejich chodbovice do pěti do rána, vůbec v noci nespím. Vždycky jsem si myslela, že jestli někomu povolí nervy a vletí na ně s krví podlitýma očima a úmyslem vraždit, budu to jako první já, očividně jsem se ale spletla. Někomu ruply nervy přede mnou a vytáhl na ně plynovou pistoli, prý se volalo komando. Daná neznámá osoba má veškerý můj soucit i obdiv. Asi tak dva týdny po onom nočním incidentu jsem (škodolibě) ukazovala dvěma policistům cestu k nějakému pokoji, on prostě asi klid nebude.

Co mě netěší a rozlaďuje
Našla jsem další dva blogy, které používají na ikonky stejné ušáky jako já a jeden dokonce i k systému hodnocení. On to asi není nejlepší nápad používat první šablonu, která na člověka odněkud vypadne, místo aby si nějakou nakreslil sám. Přitom vše ostatní jsem si sama vyrobila. Damn it, musím to napravit.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely