úterý 20. ledna 2015

Zaklínač: Bouřková sezóna

Sepsala Ely v 20.1.15 2 komentářů
Zaklínač se po čtrnácti letech vrátil na pulty našich knihkupectví a všichni čtenáři ságy o Ciri, kterým se stále honily hlavou nevyřešené otázky, se v tu chvíli pravděpodobně zaradovali s tím, že konečně dostanou své odpovědi a porozumí Sapkowskeho světu od Koviru až po Cintru zase o něco lépe. Splnila ale Bouřková sezóna tato očekávání?

Stručně nastíněno
Děj knihy je zasazen někam do období po Geraltově setkání s Yennefer (což se stalo v povídce "Poslední přání"; poslední povídce stejnojmenné sbírky) a končí těsně před zaklínačovou cestou do Wyzimy za účelem vypořádání se se strigou. Příběh tedy tvoří samostatný román mimo ságu, i když na ni místy odkazuje.

Jakkoliv jsem se na Zaklínače těšila, zpočátku pro mě bylo jakékoliv ponoření se do děje nemožné. Epizoda s prdícími poloobnaženými strážkyněmi zákona častujícími se výrazy jako "pizda" mě vážně neoslnily, stránky vyplněné pouze sexem s čarodějkou a rozhvězdičkovanými postelovými řečmi mě zase málem uspaly. Děj mi připadal nelogický, postavy jako parodie sebe sama a spíš jsem měla dojem, že čtu nějakou zaklínačskou fanfikci.
Zhruba ve třetině knihy, po krádeži Geraltových mečů, se to naštěstí změní a děj se po smíchání osvědčených ingrediencích (či snad klišé) rozjede: Geralt se při svém pátrání vydává na takřka „klasickou“ cestu plnou boje s obludami, sexu s pohlednými děvami, politickými pletkami ze strany králů i čarodějů a pohledů do budoucnosti z perspektivy Nimue. Spolu s Marigoldem a epizodně též s jedním trpaslíkem putuje krajem a kniha konečně dostane příjemný spád a dá se číst i bez nevěřícného výrazu ve tváři – všechno začne fungovat tak, jak má. Téměř. Vtip je sice stále stavěn především na "fart jokes" a přisprostlých narážkách, druhé zmíněné však alespoň místy funguje. Inteligentního humoru se čtenář v Bouřkové sezóně bohužel příliš nedočká.

„Položka číslo tři. Nástroj ze slonoviny ve tvaru… hm… oblém a podlouhlém. Sloužící… hm… evidentně k masáži. Původ zámořský, věk neznámý. Vyvolávací cena sto korun. Vidím sto padesát. Dvě stě, dáma ve škrabošce s číslem čtyřicet tři. Dvě stě padesát, dáma v závoji s číslem osm. Nikdo nedá více? Tři sta, paní lékárnice Vorsterkranz. Vidím tři sta padesát! Žádná z přítomných dam nenabídne více? Prodáno za tři sta padesát korun paní s číslem čtyřicet tři.“

I některé drobnější nešvary přetrvávají po celou dobu příběhu a zejména v závěru jsem opět, stejně jako na začátku, akorát kroutila hlavou a uvažovala, jestli ono by nebylo bývalo lepší, kdyby Sapkowski nechal bělovlasého zaklínače důstojně na odpočinku.

Ony zmíněné nešvary
Sapkowski ve svém nejnovějších díle přejal nešvar mnoha dnešních autorů. Místo aby "odhvězdičkoval" děj, mezi kterým chce udělat předěl, cítí potřebu hvězdičkami prokládat třeba i jednu jedinou větu, díky čemuž potom rozložení na stránce vypadá opravdu nehezky a nepřehledně, je to zbytečné. Rušivě působí též přemíra latiny, která člověka, který tomuto jazyku nevládne, nutí přeskakovat kusy řádků. Velmi často. Na konci je slovník, ale komu by se chtělo stále listovat? U předchozích dílů šlo jakoukoliv cizí řeč dobře pochopit, to se zde nekoná.

Je taky potřeba zmínit, že tenhle pokus o román nevyšel. Jednotlivé části příběhu jakoby vůbec nebyly provázané, kniha jde jasně rozporcovat na několik samostatných kusů a ve čtenáři tak budí dojem, že se jedná spíše o několik propojených povídek. Což samozřejmě vůbec nevadí, ale formát jednoho dlouhého příběhu kvůli tomu působí tak trochu šroubovaně a násilně.

Kdo má ještě v paměti starší díly Zaklínače, určitě si povšimne drobných repetic: například u každé ženy, ke které se Geralt dostane na vzdálenost méně než dvou metrů, cítí Sapkowski potřebu čtenáři sdělit, jaké přísady obsahuje její parfém. V tomto díle jsme se tedy dozvěděli, že Korál voní „frézií a meruňkou“ a po Mozaïk zůstává „jemná vůně kosatce a bergamotu“. Několikrát.

Ilustace jsou místy poměrně vyvedené jiné ovšem podstatně méně: jejich autor očividně nahou ženu viděl snad jen na obrázku nebo nepochopil fyzikální zákony působící na ženské poprsí. A kde nechal Geralt polovinu své tělesné masy?

houžvička Geralt
Verdikt:
Je to dobrá kniha, ale špatný Zaklínač. Protože jsem ji četla jen několik měsíců po zdolání všech předchozích dílů, o to více mi rozdíl ve stylu i kvalitě připadal nápadný. Kniha nevysvětlila žádné z otázek, které se čtenáři v hlavě vyrojily po dočtení Paní jezera, což od ní mnoho z těch, kteří zdolali ságu, očekávalo. Je to zkrátka docela zklamání, ale velmi čtivé zklamání. Váhala jsem mezi dvěma a třemi králíky, a nakonec musím Bouřkovou sezónu ohodnotit následovně:

Pro ty, kteří očekávali fantasy knihu:

Pro ty, kteří očekávali Zaklínače:


neděle 11. ledna 2015

Drobnosti za prosinec

Sepsala Ely v 11.1.15 4 komentářů

Zima zima zima je

Přišel prosinec, připlížila se i zima a Olomouc doslova a do písmene zamrzla. Všechny rostliny se obalily vrstvou ledu a bylo to celé jako z pohádky, kdyby tedy danou idylu nenarušoval fakt, že člověku každou chvíli hrozilo, že na tom uklouzne a rozbije si čelist. Stejně jako v jiných větších městech, ani u nás nejezdily vlivem ledovky tramvaje či vlaky a náhradní dopravu obstarávaly nacpané zřídka jezdící autobusy, čehož jsem prozíravě využívala zejména tak, že jsem jezdila na černo, vědouc, že přece v momentálních kalamitních podmínkách a vytíženosti všech linek srážka s revizorem nehrozí. Vlakový problém mi řádně zkomplikoval návrat domů, ale musím říct, že RegioJet celou situaci zvládal skvěle. I na help lince byli moc ochotní, přestože už z hlasu znatelně tak vyčerpaní, že jsem měla chuť chudáka pána obejmout, když se mnou při posledním hovoru domluvil. Jakmile vyhrocená situace po několika dnech odezněla, uvítali to všichni, kromě mě, která jsem díky tajícímu ledu měla příležitost zjistit, že nevlastním ani jedny nepromokavé zimní boty.

 

Světelná fantazie

Postovala jsem to už asi tak úplně všude, ale zkrátka a dobře jedním z nejvýznamnějších počinů loňského prosince pro mě byla trvalá magorizace mého pokoje. Začalo to na koleji náhodným rozvěšením vánočních blikátek, pokračovalo to doma a rozrostlo se to do obrovského projektu, díky kterému mi září komplet celý pokoj odstíny růžové a fialové. Pokud si někdo náhodou dříve myslel, že byl můj podivně růžový, mírně pomalovaný, koláží sakurových kvítků a plakátů kapel a nejrůznějších záporáků oblepený pokoj poněkud nekonvenční, nyní by ho asi trefil šlak.



Nadílka a nový rok

Vánoce byly po letech opravdu vydařené, svátky pohodové a plné odpočinku a přejídání, protože jsem se letos po letech vykašlala na zdravotní omezení a zúčastnila se mlsání a přejídání. Stromeček byl sice handicapovaný, bez špičky, a stál mírně našišato, ale jinak si myslím, že i on byl ve srovnání s léty minulými nebývale pěkný. A však co bych si ho taky jako pyšná matka nechválila, když to bylo letos komplet moje dílo, že. Dárky jsem dostala opravdu krásné a přesně dle mého gusta. Kromě toho si teď budu ještě dál nadělovat já sama – chci si trochu updatovat hudební vybavení, vybrat si nějaký pěkný kondenzátorový mikrofon, stojan, kvalitní reproduktory, a na cestě mám navíc několik alb. První zmíněné, tedy mikrofon, již dorazil a zatím u něj tiše zuřím a jsem naštvaná na nekvalitu a nedostatečnou hlasitost záznamu tohoto čerstvě zakoupeného Behringeru, jehož firemní heslo naprosto ironicky zní "We hear you".


Docela mě překvapilo, jaké množství lidí z mého okolí nemělo či stále nemá ani tušení, že mám pokoj plný nástrojů, že miluju hudbu, zpěv a svoji občasnou hloupoučkou osobní tvorbu. Je teda pravda, že jsem roky na nic skoro nesáhla a podle mých měkkých bříšek prstů levé ruky by stěží někdo hádal, že jsem hrávala na kytaru... a podle prachu na klaviatuře by těžko kdo tipoval, že jsem hrávávala též na keyboard. Hodlám to ale všechno napravit, protože jsem si na rok 2015 návrat k hudbě předsevzala.
Předsevzetí jsem si vlastně dala hned několik, v danou chvíli jsem si ale nevybavila vše, co jsem plánovala, a zapomněla jsem si tak do následujícího roku stanovit pokus o zmírnění svého hrubého jazyka, který od státnic bohatě oplývá vulgarismy. Nu což, fuck it.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely