úterý 30. června 2015

Drobnosti za červen

Sepsala Ely v 30.6.15

Když nemůže hora k Mohamedovi...

Z částečně preventivních důvodů si máti naplánovala na dva týdny pobyt v nemocnici, tož aby mi nebylo smutno a abych neumřela na odloučení, na týden mi přijel drahý. Sice jsme byli oba poněkud "načatí" nějakým neduhem a jen jsme s každým východem slunce doufali, že bude konečně lépe a že se příšera nemoc neprobere naplno, i tak to byly ale úžasné, pohodové dny plné válení se a koukání na filmy. A kritizování hloupých filmů. A face palmy u Indiana Jonese. Jaký to byl tedy poté šok, když máti neočekávaně už po několika dnech ze špitálu propustili which is nice, but..., to nejspíš není těžké si představit. Poslední dny jsme tedy strávili nasardinkovaní v jednom pokoji a ještě k tomu se moje obluda probudila. Mohla bych sem vložit nějaké lidové moudro ve stylu "když se se*e, tak se se*e", ale na to jsem si ony dny i přese všechny překážky příliš užila~ A za týden vyrážím naopak já směr drahý, naše bakterie se tedy opět šťastně shledají. Vtipné je, že máme v ten den zápis, tak můžu jen doufat, že se mi boj o předměty zdaří nějak rychle. Uvidíme, jaký masakr vyukne a jak se s davem předmětůchtivých popere systém tento semestr. Snad to nebude takové to "padá STAG, něco si přej" jako obvykle.
Protože nám v letních dnech z města už prostě nejedou do Ostravy skoro žádné autobusy, bratr s vidinou toho, že na několik dní odjedu, dokonce přislíbil přijet dřív z práce a odvézt mě. Ach, ta nezištná obětavost.

Pokusy o mé zneškodnění

Čas na trochu ublíženého <stěžování>: mé okolí ví, že nejsem zrovna nejzdravější jednotka. Mé okolí se ke mě podle toho chová a když mám zrovna kvůli stresu imunitu na bodě mrazu, snaží se mě nevystavovat nebezpečí. Tedy, mé okolí s výjimkou vlastní rodiny, které je ukradené, že tu máme 2–3x do roku úplně tu samou situaci: bratr se někde nakazí a dotáhne nemoc domů → prosím / žádám / napomínám / nadávám, aby se mu zavíraly dveře, když hlení a kašle na všechny strany, že to jinak okamžitě chytím → mé prosby / žádosti / připomínky / nadávky jsou naprosto ignorovány jak máti, tak bratrem, a naopak je nadáváno mě → do 24 hodin to zcela překvapivě chytím → zánět se mi rozleze z chronicky špatných dutin do uší a na mandle, na zkoušky jezdím v horečkách a končívám na antibiotikách → stejně je mi doma vyčítáno, že si za to můžu sama. A za pár měsíců znova, celý ten kolotoč. Do toho máti vesele pere v silně parfémovaných prášcích a avivážích, které mě dusí (viz dutiny ↑), a čas od času se pokusí koupit parfémovaný toaletní papír, různé smrady na WC a podobné legrace, které mě... well, zcela překvapivě – dusí. </stěžování>
To samé jsme tu měli i pár dní před poslední zkouškou, na kterou jsem dojela snad jen díky podpoře a péči drahého a kterou jsem kupodivu nakonec i zvládla a tím ukončila aktivní část tohoto zkouškového. Teď už jen čekám na výsledky poslední eseje, ležím, papám různorodé obří ovoce, spím a konečně čtu věci, které já sama číst chci. První volba padla na The Day of the Triffids~ Teda... čtu, když mi zrovna zánět nevyraší ještě do oka. A až budu zase na svět vidět, zkusím začít malovat, protože jsem nově podědila i plátna, barvy a všechny ty kouzelné serepetičky okolo.


Jsem stařešina

Mnou provedený sociální experiment "skryj si ráno datum narození a pozoruj, kdo si vzpomene nebo si upozornění všiml v uplynulých dnech" dopadl absolutně tristně. Kdyby drahý neupozornil naši drahou společnou kamarádku, popřál by mi ten den akorát jeden známý a to ještě díky připomínce v mobilu. Nevzpomněl si na mě ani vlastní otec nebo děda, bratr mi popřát odmítl, protože mě na to očividně příliš nesnáší. Postiskat mě do pokoje dorazila alespoň máti, v rukou tři růžové balíčky s růžovými mašličkami a v nich kromě rozkošného "měkkoše" i kniha I Hate New Music a Bowieho úžasná deska The Man Who Sold the World z roku 1972 se vším všudy, dokonce i s originálním plakátem ve skvostné stavu~ Kniha, přestože celkově nic extra, mě opět přesvědčila o tom, že nejlepší část mého života jsou 70. léta a to jsem ještě přitom ani nebyla naživu. Za finanční dary od zapomnětlivých příbuzných jsem nakoupila plakáty z Posters. Polovinu z nich už na stěně mám, ale protože jsem si naprosto jistá, že je chci mít i na jiných svých budoucích stěnách až do konce života, využila jsem neočekávaného naskladnění.


Já si prostě nedám pokoj

Protože jsem patrně maniak, už tři dny po poslední zkoušce se mi nějak zastesklo po učení. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem se nechala zlákat videem od Buzzfeedu, ve kterém vybraní jedinci zkoušeli 60 dní studia francouzštiny v aplikaci Duolingo. Po prvotním zjištění, že má Duolingo miliony uživatelů, je krásně vymakané a je zdarma jsem hned stahovala a následně zabila celý jeden den tím, že jsem si projela více než sto lekcí francouzštiny. Já nenávidím francouzštinu. Ale je to vážně dobré, zejména když má člověk nějaké povědomí o základech a gramatice. Poté jsem se vrhla ještě na španělštinu, abych se tedy o prázdninách nenudila. Mimochodem, nesnáším španělštinu. Člověka to vážně něco naučí a ještě ho to pobaví větami typu "Lámu svůj deštník", "Vím, že víš, že vím" nebo "To je moje první kráva". Navíc se prostě nejde neubránit údivu nad tím, jak jsou si tyhle dva jazyky neuvěřitelně podobné. Nechcete se někdo připojit, abych měla s kým soupeřit? Potom jde vše lépe~

9 komentářů:

Pet řekl(a)...

Ovoce - nežiješ blízko úložiště jaderného odpadu? ^-^'

Malířské náčiní - kdybych uměla pracovat s barvami, závidím ti. Ale protože to umím jen s centropenem, propiskou a tužkou, nezávidím ti. :p

Den Trifidů - skvělá kniha. Dodnes nemůžu pochopit, že se před pěti(?) lety dala sehnat v Levných knihách za pade.

Datum narození - všechno nejlepší a hodně králíků, ty "stařešino" ;)

Ely řekl(a)...

Pet: Nejsem si toho vědoma a spíš teda vyloženě čekám, kdy se mě někdo zeptá, jestli nemám nějaké divně malé dlaně :D

Já si zatím taky nezávidím :D Musím načerpat informace, přečíst nějakou knihu a pak experimentovat a experimentovat, nepobarvit vše okolo a nezadusit se terpentýnem :D

Závidím takový úlovek! :)

Děkuju <3

Pet řekl(a)...

Ely: Malé ruce? To mě tedy vůbec nenapadlo. Máš malé ruce? :D

Aby ses pak jednoho dne neprobrala na zemi po terpentýnovém rauši. :D

Ely řekl(a)...

Pet: Nemám, vůbec ne, čestné pionýrské :D

Johanka řekl(a)...

Já tedy na Duolingu dělám němčinu. Ne že by mi to šlo a vždy po týdnu nadšení ochabne... Přesto je to fajn :D

Bubble řekl(a)...

Z těch narozenin si nic nedělej, schválně jsem si už z Facebooku smazala datum narození (resp. byla jsem nucena vyplnit 1. 1. 1905) a také se nikdo neozval. Říkám si, že by ta přání byla stejně taková polovičatá, jestli já o ně vůbec stojím? Asi ne. Sama také přeju jen těm blízkým kamarádům a myslím to upřímně a je mi hned lehčeji. :-) Snad sis i tak narozeniny užila! :-)

Ely řekl(a)...

Johanka: Jů, a neprozradíš mi svou přezdívku? :3

Bubble: Máš rozhodně pravdu, ale třeba u té nejbližší rodiny to hodně zamrzí :/ Zatím stále marodím, takže slavení neproběhlo, snad si na dodatečnou oslavu někdy v budoucnu vzpomenu ^^

Shinigami řekl(a)...

Ely, předně dodatečně vše NEJ NEJ NEJ, a doufám že ses z onoho sociálního experimentu poučila a příště už podobnou blbost neuděláš :D Zkusila jsem to jednou taky a kromě přítele si vzpomněly akorát kočky, že chtějí nažrat, což vzhledem k mému silně asociálnímu chování není nic divného :D Ono to není tak, že by ti přátelé zapomínali schválně, nebo že by to byl signál nějaké neúcty nebo nezájmu, ale všichni už jsme si tak zvykli na různé berličky, diáře v telefonech, upozornění na FB, na Skype atd., že informace, které máme někde uložené nebo se dají snadno najít, prostě vypouštíme z hlavy. Obrana mozku proti přeplnění :D

Mimochodem díky za tip, Duolingo jsem stáhla, trénuju angličtinu a zjišťuju, že moje paměť je stále na h****, když už za tři dny si nepamatuju slova z předchozích lekcí :D

Doufám, že zdraví už je lepší :*

Ely řekl(a)...

Ely: Dodatečně děkuju <3 Ano, poučila jsem se, už to provádět nikdy nebudu :D

Já teď na dovolené na Duolingo pár dní nesáhla a oni mi místo denního reminderu na mobil hodili něco jako "Už vám tato oznámení nebudeme zasílat, vidíme, že to nemá cenu" O.o

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely