středa 25. února 2015

Ze života na koleji

Sepsala Ely v 25.2.15

Zimní semestr

Nejspíš chybou systému se jména zobrazovaná u našeho pokoje nezměnila ani přes to, že jedna z nás už ve studiu nepokračuje, a my tak měly namísto spolubydlící na pokoji vedenou mrtvou duši. To znamenalo jediné – nikdo další se nám na naši „dvěstěčtyřicetjedničku“ přihlásit nemohl. Radovaly jsme se velmi, vždyť to znamenalo, že budeme na pokoji pouze dvě a nebudeme se tak muset učit soužití s žádným neznámým jedincem. Já a Lucí, ideální sestava. Až náhle dva týdny před začátkem semestru v systému v příslušné kolonce přebliklo nám dobře známé jméno na jméno nové, a to nové pro nás bylo neznámé.

Má vize pohodově prožitého roku se najednou začala bortit a já tak začala spřádat plány, jak neznámou slečnu, jíž jsme později začaly trefně přezdívat Slóňa, vyženu. Začala jsem pasivně-agresivní emailovou akcí, ve které jsem ji přivítala a pozdravila, zároveň ale též vyděsila popisem hluku (bydlíme nad klubem), na který se musí připravit. Neopomněla jsem ji upozornit, které postele a stoly jsou naše a který nábytek je naopak volný k okupaci. Odpověď jsem neobdržela dodnes.

Po příjezdu jsem seznala, že si Slóňa zabrala mou postel a Luciin stůj. Mou postel, na kterou jsem se tři roky těšila. Kterou jsem si vysloužila komplikovaným zraněním ramene, které vyloučilo možnost, že bych ještě někdy pravidelně šplhala na horní palandu. To Slóňu nezajímalo, ona má prý křivá záda (což teda nikdo nechápeme, jaké to přináší výškové omezení a rizika). A já tedy opět spala nahoře, přestože jsem si tu postel kvůli ruce nebyla schopna ani sama převléknout. Zabrala si navíc i část skříně, což byl můj jediný úložný prostor, protože žádný šuplík pod horní palandou samozřejmě neexistuje.

První dny mi brnkaly na nervy menší incidenty jako například chvíle, kdy jsme dorazily ze školy a našly pokoj s oknem dokořán, zatímco venku počasí uhoněné studenty co chvilku počastovalo deštěm. Dále se mi též nepozdával stav naší komnaty, který by šel shrnout slovy „bordel jak v tanku“. Z odkapávače si Slóňa udělala z mě neznámého důvodu odkládač na pečivo. Očividně také vyznává náboženský směr učící o samovolné teleportaci předmětů, protože si nejspíš myslí, že se drobečky z pečiva, které neuklidí, samy vypaří. Čistící potřeby jsme s Lucí nakoupily my, protože jsme seznaly, že jelikož tu Slóňa týden přežívala bez toho, aby si byť jen dala pytel na odpadky do koše, od nikoho jiného bychom se toho nejspíše nedočkaly. Celou noc, každou noc, jsme poslouchaly, jak náš čerstvý přírůstek mluví ze spaní a pod námi nově bydlící Španěl cosi slaví.

Důvodem k rozladěnosti tedy bohužel nebyla pouze Slóňa. Pakliže jsem si myslela, že bydlet ve druhém patře nad U-klubem, kde už nefungují zvukolamy a kravál je klidně do čtyř do rána, je za trest, studenti v programu Erasmus mě přesvědčili, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Z našich kolejí se patrně stává ubytovna pro zahraniční studenty a jeden se zálibou pro divoké večírky se usídlil přímo pod námi. Papírové stěny nám dodávaly pocitu, jako bychom se zábavy samy účastnily, a nedávaly nám na výběr, zda na to máme po náročném dni pomyšlení. Aktivní španělský Erasmák rád halasíval klidně do pěti do rána.

Slóňa je bakalář, prvák, medička. Jako taková také musí velmi, velmi brzy ráno vstávat, aby do školy dojela na půl osmou. S myšlenkou na brzké vstávání nás hned první neděli večer ujistila, že se vynasnaží být jako myška a nevzbudí nás. V pět ráno poté v pokoji trhala sáčky a balila si do nich deset minut věci a vůbec prováděla podobné extrémně tiché úkony. Začala jsem vidět rudě a získala jsem dojem, že Slóňa vnímá mou averzi k její osobě, optimisticky ji nicméně ignorovala. Já se mezitím dovolávala Boha s dotazem, za co mě trestá a proč je osazenstvo vedlejšího pokoje, který spolutvoří naši buňku, neuvěřitelně přátelské, milé a sympatické, zatímco nám bylo přiděleno toto stvoření druhu „princeznička“.

Brzy jsme měly příležitost zjistit, že je Slonička tvor nanejvýš společenský. Nejen, že celý den proseděla s mobilem na uchu (a nezapomněla každému volajícímu mnohokrát zdůraznit, jak moc se učí, zatímco pouze seděla nad otevřenou učebnicí a telefonovala), dokonce za ní neustále docházela pánská návštěva rozvalovat se k nám na pokoj. Bez zeptání, bez omluvy, bez dovolení. Jen po několika málo dnech proto i mírumilovná Lucí prohlásila, že musíme Slóňu vystrnadit. V noci naše zlatíčko i nadále cosi mrmlávalo ze spaní, Španěl pokračoval v bujarých oslavách.

Lucí tiše trpěla. Slóňa, i nadále vytrvale prohlašujíc, že se potřebuje učit, trpěla velmi hlasitě. Já naoko trpěla ze všech nejhlasitěji, leč potají jsem Erasmákovi žehnala: Slóňa si kvůli němu totiž začala hledat privát. Celkově asi prošla procesem deziluze, co se pobytu na koleji týče. Po několika týdnech se nás například zeptala, kdy už nám přijdou vynést koš a s otevřenou pusou vyslechla tu děsivou skutečnost, tedy že takové úkony tady děláme samy, přesněji už několik týdnů je za ni děláme my s Lucí. Slóňa se zdála otřesena a do hledání nového příbytku ještě více zapálena. Nikdo jí šťastný lov nepřál srdečněji, než já.

Letní semestr

Slonička je pryč. Občas ji potkávám cestou po kampusu, bohužel si to ale uvědomím až několik metrů poté, co na ni skelně pohlédnu, ponořena do svých myšlenek a hudby, co mi zní do uší. Obávám se proto, že teď už je Slóňa o mé averzi k její osobě skálopevně přesvědčena, i když to výjimečně nedělám schválně.

Erasmák je taky pryč. Na pokoj nám přibyla nová slečna, která je ale kupodivu tichá, přátelská a dokonce nám uklidila, čímž si nás získala. Irituje nás akorát ranním vyspáváním, kvůli kterému se musíme po probuzení vyplížit z pokoje a než se princezna vzbudí, chodíme po špičkách. V nastalém tichu si však nově uvědomujeme, že nám velmi vadí druhý pokoj – jejich hlučení do ranních hodin bez toho, aby si dámy například zavřely dveře, jsme dříve kvůli silnějšímu ruchu nezaznamenaly. Jejich skálopevné odmítání koupě nového mýdla nebo vlastního toaletního papíru a likvidace našich zásob nám taky začíná způsobovat nervový tik v oku.

On je to asi přirozený stav, někoho na té koleji nemít rád, jakkoliv by byl člověk rád mírným a tolerantním jedincem – dokud budu studovat, vnitřního míru asi jen tak nedosáhnu. Člověk nezmůže nic. Akorát se může snažit nepřekračovat určitou hodnotu spánkové deprivace, mít v zájmu klidného soužití raději pusu na zámek a naučit se spolknout lecjakou jedovatou poznámku. A doufat, že mu z toho nepraskne nějaká cévka nebo nervy a že na spolubydly jednoho krásného dne nevletí se sekerou.

12 komentářů:

Křehká Figurka řekl(a)...

Upřímně se divím, že jste Slůněti za celou dobu nic neřekly, já bych řekla....a hodně nahlas! Podle stylu "učení" se divím, že odešla na priv a nebyla vyhozena ze školy.
Španělé takoví jsou...vlastně většina jižanů...(vzpomínka i na mé turecké kolegy, kterým jsem to v angličtině musela vysvětlit, že jestli budou hlučet do 4 do rána, tak NĚCO udělám!)
Tfuj tfuj přežívej, netrávíš tam celej tejden :D

Ely řekl(a)...

Figurka: Když ono je to potom opravdu o hubu, žít v 3x3 metry pokojíčku ve třech v atmosféře, co by se dala krájet. Nedejbože, kdyby vypukla otevřená válka a lidi by si začali dělat naschvály, za to to opravdu nestojí :/ Nevím, kde je Sloničce momentálně konec, je možné, že už není mezi námi. Myšleno tak, že buďto skutečně mohla ze školy odpadnout, nebo už z toho stresu na medině (hrozně vždy vyváděla) praskla cévka jí ^^'

TSal řekl(a)...

Takové princezničky jsem na privátu zbožňovala, protože zatímco na koleji měly omezené území bordeliště a většinu prostor uklízely uklízečky, na bytě jsem to za ně všechno dělala já. A zatímco na koleji si můžete přinejhorším požádat o přeložení na jiný pokoj, na privátě se na vás správce vybodne, pokud nejste jeho dobrá kamarádka.

Jinak, já až na dvě výjimky, kvůli kterým nás nakonec vyhodili z bytu, přestože jsme to tam víceméně jako jediné udržovaly v chodu (když 4 lidi neřeší chodbu plnou plynu, protože zrovna odjíždí na víkend, tak je to docela mazec), jsem měla na spolubydlení docela štěstí. Jasně, vždycky ti někdo vadí - ten pár od vedle, který tráví půlku dne ve společné kuchyni, týpek, který pustí do bytu kočku s myší v hubě a pak se ptá co s tím, velký muž domácnosti, který i přes tři varování třikrát vyhodí hlavní jistič, protože je chlap a rozumí tomu víc (přičemž pak neví, kde ten jistič nahodit)... ale to jsou drobnosti, kterých se nezbavíš, ani když bydlíš sama, protože tě sousedka nad tebou už po druhé vytopila a soused ti krade poštu. Některé meze se ale překročí příliš (třeba když spolubydla zamknula sestru na chodbě) a na práh klepe vražda. Předpokládám, že Slóňa měla štěstí a sbalila kufry dřív, než k tomu došlo xD

Ely řekl(a)...

T'Sal: Proboha, chudáku, to by vydalo na knihu! O.o Teď mi dochází, jak dobře na tom vlastně jsem! Cítím, že bys měla dostat nějaké ocenění za trpělivost, medaili za výdrž nebo alespoň diplom za to, že jsi za celou dobu nikoho nevykostila. Je mi líto, že sis musela projít takovým příšerným soužitím s idioty.

TSal řekl(a)...

Tak nedá se říct s idioty. V danou chvíli mě to třeba naštvalo, ale většina z toho jsou prkotiny, které se ti v každé formě spolubydlení nějak stanou (opravárenští muži mají svůj pravzor v otcích, to mi nikdo nevymluví -.-). Možná to víc vyzní na privátě, s nímž má většina vysokoškoláků trochu problém. Konečně se odstěhují od rodiny a nedojde jim, že když praskne žárovka nebo se pokazí pračka, tak že to někdo musí zařídit. Na koleji se to nahlásí a jede se dál, konec starostí, zatímco na privátě jste ten někdo vy. Na prvním bytě s tímhle byl největší problém. Celkem deset lidí a úloha kolejbáby tak nějak připadla na náš pokoj. Na druhém bytě nás bylo méně a hlavně už tam bydleli lidé, kteří chápali, jak funguje uzavřená domácnost, takže to bylo fajn.
Zajímavých historek mám ale celou řadu, to je fakt. Bohužel však blednou ve srovnání s těmi, které si sestra tahá z kolejí xD

Ely řekl(a)...

T'Sal: Propána, chceš mi říct, že sestra zažívá ještě větší horory? O.o

TSal řekl(a)...

Už hasila požár, protože na kolejním balkoně někdo zapálil krabice, hlásila a odháněla zloděje, kteří se snažili vloupat do přízemních pokojů, (to by mohla dělat častěji, dostala čtvrtkilovou Milku a ona čoko nerada xD), jednoho dne se probudila, šla si zakouřit a ve druhém patře na balkoně našla popelnici (takovou tu velkou), a je na koleji, která ubytovává hlavně erasmáky a jinou exotiku, takže se konečně naučila trochu komunikovat v aj (Mohli byste jít chlastat před svůj pokoj? Mohli byste přestat zvracet na chodbě? Mohli byste přestat řvát v kuchyňce? Tohle není váš pokoj!!!).
Pokud jde o její přímo pokojové spolubydlící, děsí se každé sudé. Liché jsou obvykle v pohodě, sudé jsou obvykle peklo.
A) Zažraná křesťanka, která si pouštěla online mše bez sluchátek, a strašně ráda strašně dlouho telefonovala.
B) Blbka, která chodila spát se slepicemi, vstávala brzy a bez jakýchkoliv okolků hlučila, ale večer nesnesla jakékoliv světlo, ani hluk. Že prý se má sestra učit ve studovně nebo přes den, když ve studovně nebyl internet a přes den byla třeba od sedmi do sedmi ve škole. Právě tahle ji jednoho večera zamknula na chodbě. Po třech měsících si sis zažádala o přidělení jiného pokoje.
C) Víceméně prospí celý den každý den, protože má asi tři hodiny týdně a hlukový a světelný scénář je dost podobný B, takže sestra na pokoji víceméně nikdy nemůže normálně fungovat.

Ely řekl(a)...

T'Sal: Ježišimarjá! Myslím, že si touhle tvou odpověď budu předčítat nahlas stále dokola příště, až tu budou Erasmáci dělat chodbovici do pěti do rána, abych si uvědmila, jak moc hůře ještě může být O.o Upřímně obdivuju tvou sestru, že v těhle příšerných podmínkách zvládá normální fungování ve škole a studium. A že se z ní ještě nestal masový vrah O.o

Pet řekl(a)...

Jak to tak člověk všechno čte, tak se až děsí, co vůbec po světě běhá za kreatury. Jste heroické duše moderního věku! O_o A smekám, že jste ještě nepotřebovaly služby advokáta se specializací na vraždy.

Ely řekl(a)...

Pet: No, já ještě takové služby nepotřebovala, ale brzy je asi využije někdo od nás na patře – nedávno na slavící Erasmáky vyběhl s plynovou pistolí a udělal tak dokonalou tečku za tímhle mým článkem :*D

Pet řekl(a)...

To si děláš legraci! :D Osobně bych brala za bezpečnější slzný plyn nebo dýmovnici, ale plynová pistole... originální. :D :D A pomohlo to proti těm Erasmákům?

Ely řekl(a)...

Pet: Řekla bych, že ano, že je od té doby trochu větší klid :D

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely