úterý 20. ledna 2015

Zaklínač: Bouřková sezóna

Sepsala Ely v 20.1.15
Zaklínač se po čtrnácti letech vrátil na pulty našich knihkupectví a všichni čtenáři ságy o Ciri, kterým se stále honily hlavou nevyřešené otázky, se v tu chvíli pravděpodobně zaradovali s tím, že konečně dostanou své odpovědi a porozumí Sapkowskeho světu od Koviru až po Cintru zase o něco lépe. Splnila ale Bouřková sezóna tato očekávání?

Stručně nastíněno
Děj knihy je zasazen někam do období po Geraltově setkání s Yennefer (což se stalo v povídce "Poslední přání"; poslední povídce stejnojmenné sbírky) a končí těsně před zaklínačovou cestou do Wyzimy za účelem vypořádání se se strigou. Příběh tedy tvoří samostatný román mimo ságu, i když na ni místy odkazuje.

Jakkoliv jsem se na Zaklínače těšila, zpočátku pro mě bylo jakékoliv ponoření se do děje nemožné. Epizoda s prdícími poloobnaženými strážkyněmi zákona častujícími se výrazy jako "pizda" mě vážně neoslnily, stránky vyplněné pouze sexem s čarodějkou a rozhvězdičkovanými postelovými řečmi mě zase málem uspaly. Děj mi připadal nelogický, postavy jako parodie sebe sama a spíš jsem měla dojem, že čtu nějakou zaklínačskou fanfikci.
Zhruba ve třetině knihy, po krádeži Geraltových mečů, se to naštěstí změní a děj se po smíchání osvědčených ingrediencích (či snad klišé) rozjede: Geralt se při svém pátrání vydává na takřka „klasickou“ cestu plnou boje s obludami, sexu s pohlednými děvami, politickými pletkami ze strany králů i čarodějů a pohledů do budoucnosti z perspektivy Nimue. Spolu s Marigoldem a epizodně též s jedním trpaslíkem putuje krajem a kniha konečně dostane příjemný spád a dá se číst i bez nevěřícného výrazu ve tváři – všechno začne fungovat tak, jak má. Téměř. Vtip je sice stále stavěn především na "fart jokes" a přisprostlých narážkách, druhé zmíněné však alespoň místy funguje. Inteligentního humoru se čtenář v Bouřkové sezóně bohužel příliš nedočká.

„Položka číslo tři. Nástroj ze slonoviny ve tvaru… hm… oblém a podlouhlém. Sloužící… hm… evidentně k masáži. Původ zámořský, věk neznámý. Vyvolávací cena sto korun. Vidím sto padesát. Dvě stě, dáma ve škrabošce s číslem čtyřicet tři. Dvě stě padesát, dáma v závoji s číslem osm. Nikdo nedá více? Tři sta, paní lékárnice Vorsterkranz. Vidím tři sta padesát! Žádná z přítomných dam nenabídne více? Prodáno za tři sta padesát korun paní s číslem čtyřicet tři.“

I některé drobnější nešvary přetrvávají po celou dobu příběhu a zejména v závěru jsem opět, stejně jako na začátku, akorát kroutila hlavou a uvažovala, jestli ono by nebylo bývalo lepší, kdyby Sapkowski nechal bělovlasého zaklínače důstojně na odpočinku.

Ony zmíněné nešvary
Sapkowski ve svém nejnovějších díle přejal nešvar mnoha dnešních autorů. Místo aby "odhvězdičkoval" děj, mezi kterým chce udělat předěl, cítí potřebu hvězdičkami prokládat třeba i jednu jedinou větu, díky čemuž potom rozložení na stránce vypadá opravdu nehezky a nepřehledně, je to zbytečné. Rušivě působí též přemíra latiny, která člověka, který tomuto jazyku nevládne, nutí přeskakovat kusy řádků. Velmi často. Na konci je slovník, ale komu by se chtělo stále listovat? U předchozích dílů šlo jakoukoliv cizí řeč dobře pochopit, to se zde nekoná.

Je taky potřeba zmínit, že tenhle pokus o román nevyšel. Jednotlivé části příběhu jakoby vůbec nebyly provázané, kniha jde jasně rozporcovat na několik samostatných kusů a ve čtenáři tak budí dojem, že se jedná spíše o několik propojených povídek. Což samozřejmě vůbec nevadí, ale formát jednoho dlouhého příběhu kvůli tomu působí tak trochu šroubovaně a násilně.

Kdo má ještě v paměti starší díly Zaklínače, určitě si povšimne drobných repetic: například u každé ženy, ke které se Geralt dostane na vzdálenost méně než dvou metrů, cítí Sapkowski potřebu čtenáři sdělit, jaké přísady obsahuje její parfém. V tomto díle jsme se tedy dozvěděli, že Korál voní „frézií a meruňkou“ a po Mozaïk zůstává „jemná vůně kosatce a bergamotu“. Několikrát.

Ilustace jsou místy poměrně vyvedené jiné ovšem podstatně méně: jejich autor očividně nahou ženu viděl snad jen na obrázku nebo nepochopil fyzikální zákony působící na ženské poprsí. A kde nechal Geralt polovinu své tělesné masy?

houžvička Geralt
Verdikt:
Je to dobrá kniha, ale špatný Zaklínač. Protože jsem ji četla jen několik měsíců po zdolání všech předchozích dílů, o to více mi rozdíl ve stylu i kvalitě připadal nápadný. Kniha nevysvětlila žádné z otázek, které se čtenáři v hlavě vyrojily po dočtení Paní jezera, což od ní mnoho z těch, kteří zdolali ságu, očekávalo. Je to zkrátka docela zklamání, ale velmi čtivé zklamání. Váhala jsem mezi dvěma a třemi králíky, a nakonec musím Bouřkovou sezónu ohodnotit následovně:

Pro ty, kteří očekávali fantasy knihu:

Pro ty, kteří očekávali Zaklínače:


2 komentáře:

Magicforever Raven heart řekl(a)...

V poslednej dobe na ňu stále narážam. Už si toho Zaklínača musím zohnať. Bože! To zas bude kníh. :D Pôvodnú sériu a novely by som si tiež isto neodpustila. Na to sa až príliš dobre poznám :D
(Viallen z All dreams are real- http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/)

Ely řekl(a)...

Magicforever Raven heart: Zaklínač je opravdu perfektní série, myslím, že rozhodně nebudeš litovat :)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely