neděle 11. ledna 2015

Drobnosti za prosinec

Sepsala Ely v 11.1.15

Zima zima zima je

Přišel prosinec, připlížila se i zima a Olomouc doslova a do písmene zamrzla. Všechny rostliny se obalily vrstvou ledu a bylo to celé jako z pohádky, kdyby tedy danou idylu nenarušoval fakt, že člověku každou chvíli hrozilo, že na tom uklouzne a rozbije si čelist. Stejně jako v jiných větších městech, ani u nás nejezdily vlivem ledovky tramvaje či vlaky a náhradní dopravu obstarávaly nacpané zřídka jezdící autobusy, čehož jsem prozíravě využívala zejména tak, že jsem jezdila na černo, vědouc, že přece v momentálních kalamitních podmínkách a vytíženosti všech linek srážka s revizorem nehrozí. Vlakový problém mi řádně zkomplikoval návrat domů, ale musím říct, že RegioJet celou situaci zvládal skvěle. I na help lince byli moc ochotní, přestože už z hlasu znatelně tak vyčerpaní, že jsem měla chuť chudáka pána obejmout, když se mnou při posledním hovoru domluvil. Jakmile vyhrocená situace po několika dnech odezněla, uvítali to všichni, kromě mě, která jsem díky tajícímu ledu měla příležitost zjistit, že nevlastním ani jedny nepromokavé zimní boty.

 

Světelná fantazie

Postovala jsem to už asi tak úplně všude, ale zkrátka a dobře jedním z nejvýznamnějších počinů loňského prosince pro mě byla trvalá magorizace mého pokoje. Začalo to na koleji náhodným rozvěšením vánočních blikátek, pokračovalo to doma a rozrostlo se to do obrovského projektu, díky kterému mi září komplet celý pokoj odstíny růžové a fialové. Pokud si někdo náhodou dříve myslel, že byl můj podivně růžový, mírně pomalovaný, koláží sakurových kvítků a plakátů kapel a nejrůznějších záporáků oblepený pokoj poněkud nekonvenční, nyní by ho asi trefil šlak.



Nadílka a nový rok

Vánoce byly po letech opravdu vydařené, svátky pohodové a plné odpočinku a přejídání, protože jsem se letos po letech vykašlala na zdravotní omezení a zúčastnila se mlsání a přejídání. Stromeček byl sice handicapovaný, bez špičky, a stál mírně našišato, ale jinak si myslím, že i on byl ve srovnání s léty minulými nebývale pěkný. A však co bych si ho taky jako pyšná matka nechválila, když to bylo letos komplet moje dílo, že. Dárky jsem dostala opravdu krásné a přesně dle mého gusta. Kromě toho si teď budu ještě dál nadělovat já sama – chci si trochu updatovat hudební vybavení, vybrat si nějaký pěkný kondenzátorový mikrofon, stojan, kvalitní reproduktory, a na cestě mám navíc několik alb. První zmíněné, tedy mikrofon, již dorazil a zatím u něj tiše zuřím a jsem naštvaná na nekvalitu a nedostatečnou hlasitost záznamu tohoto čerstvě zakoupeného Behringeru, jehož firemní heslo naprosto ironicky zní "We hear you".


Docela mě překvapilo, jaké množství lidí z mého okolí nemělo či stále nemá ani tušení, že mám pokoj plný nástrojů, že miluju hudbu, zpěv a svoji občasnou hloupoučkou osobní tvorbu. Je teda pravda, že jsem roky na nic skoro nesáhla a podle mých měkkých bříšek prstů levé ruky by stěží někdo hádal, že jsem hrávala na kytaru... a podle prachu na klaviatuře by těžko kdo tipoval, že jsem hrávávala též na keyboard. Hodlám to ale všechno napravit, protože jsem si na rok 2015 návrat k hudbě předsevzala.
Předsevzetí jsem si vlastně dala hned několik, v danou chvíli jsem si ale nevybavila vše, co jsem plánovala, a zapomněla jsem si tak do následujícího roku stanovit pokus o zmírnění svého hrubého jazyka, který od státnic bohatě oplývá vulgarismy. Nu což, fuck it.

4 komentáře:

Sentimental Rabbit řekl(a)...

Ty kostky na Olomouckém náměstí jsou zlo, chodím po nich jen jednou týdně, ale když byly zamrzlé, uklouznula jsem snad pětkrát než se mi podařilo náměstí přejít...
Taky jsem si chtěla pořídit světýlka, ale měla jsem strach, že s mým štěstím vyhoříme, proto jsem letos zůstala u obyčejných barevných řetězů, které ale ve tmě nejdou vidět T_T
V povánoční mánii jsem se chtěla pár alby obdarovat, nebo si spíš přímo založit sbírku alb. Ale když jsme některé chtěla, bylo beznadějně vyprodané a použité k nesehnání, nebo by mě i s poštovným odstalo na mizinu... Nejspíš jsem hodně neschopná co se některých internetových nákupů týká :D
Jsem na tom podobně co se týče hudby, jenže mě se zatím nedaří najít dost času na hraní... A proto mi na obalu kytary leží pomalu dva milimetry prachu a kytara má už měsíc prasklou strunu...

Ely řekl(a)...

Sentimental Rabbit: Požár je můj největší iracionální strach, taky se toho hrozně bojím. Představa všech mých knih sloužících jako palivo pro oheň je absolutně děsivá, proto si světýlka pouštím, jen když jsem v místnosti ^^
A koukala jsi na eBay? Mnoho obchodů s hudbou nebo s alby z druhé ruky tam má svou nabídku a já si vždy koupím něco "použitého" za stovku a nakonec mi přijde vždy takřka "mint" CDčko, které očividně někdo pouze vybalil z igelitu a pak ho prodal, jinak si to vysvětlit nedokážu. Zrovna dneska mi dorazil jeden Manson, na kterého prostě živá duše nesáhla, to mi nikdo nevymluví :)

Sentimental Rabbit řekl(a)...

Musím říct, že když jsem zkoumala hlubiny ebaye, tak se mi nakonec něco najít opravdu podařilo. :) Ani ta cena nebyla tak vysoká jak na jiných stránkách. A bylo docela vtipné zjistit, že odznáčky, nebo dokonce i samolepky se tam prodávají za vyšší (skoro 200,-) cenu, než samotné album :D

Ely řekl(a)...

Sentimental Rabbit: Tak to gratuluju k nálezu! :) A ano, různý merchandize bývá protivně drahý, přitom já bych si zrovna v těchto dnech ráda dala na klopu nějakou pěknou velkou placku s Bowiem a mám doma jen taková mrňata... a když vezmu v potaz cenu takové placky, hned mě to přechází, tyhle touhy.

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely