úterý 28. října 2014

Zaklínač aneb Epická cesta bez uspokojivého cíle

Sepsala Ely v 28.10.14
Je tomu asi deset let, co jsem naposledy upadla do stavu, ve kterém jsem takřka zapomínala jíst i spát, jen abych mohla dočíst knihu. Pokročilou noční hodinu jsem si uvědomovala až když mi kniha začala vypadávat z unavených rukou. Tenkrát to byla série Harry Potter a já byla ještě předpubertální prtě. Tentokráte sice nevím, zda už se můžu charakterizovat jako postpubertální dospělec, podobný stav ale udeřil podruhé a tou ságou, která ho způsobila, byl Zaklínač.

Vskutku, pravím vám, nyní nadchází věk meče a sekyry, věk vlčí. Nadchází čas Bílé Zimy a Bílého Světla, čas Šílenství a Nenávisti; Tedd Deireádh – Čas Konce. Svět zahyne v mrazu a neobrodí se, než východem nového slunce. Znovuzrodí se ze Starší Krve – Hen Ichaer, ze zasetého zrna. Ze zrna, které nevzejde, anobrž vyšlehne plamenem.

Ess'tuath esse! Tak se staniž! Očekávejtež znamení! Jaká znamení to budou, ohlašuji vám: ponejprv zrudne země krví Aen Seidhe, krví Elfů…

– věštba Ithlinne Aegli aep Aevenien: Aen Ithlinnespeath (Krev elfů)

Zaklínač, přesněji Witcher, pro mě nebyl úplnou neznámou, protože jsem před lety strávila několik dní plných nadšeného vykosťování příšer u prvního dílu stejnojmenné hry. Pamatovala jsem si postavy Geralta a Marigolda, tím ale má obeznámenost s příběhem končila. Shinigami mě ale přesvědčila, že by bylo rozhodně škoda to tak ponechat. Díky ní jsem se tak seznámila s mistrem pera (či snad "mistrem textového editoru" nebo "mistrem klávesnice") Andrzejem Sapkowskim a s knižní sérií takové kvality, že už mi jeden svazek zdobí knihovničku a tři další čekají kdesi v úložných prostorách máminy postele, až budou za dva měsíce přebaleny do vánočního papíru a omašličkovány.

Série Zaklínač se aktuálně skládá ze dvou povídkových knih (Poslední přání a Meč osudu) a pěti knih ságy o Geraltovi a Ciri (Krev elfů, Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky a Paní jezera), přičemž momentálně na vydání čeká ještě jeden svazek, ve kterém se Sapkowski k příhodám bělovlasého zaklínače vrací a dává si tak přestávku od husitského období, kam zasazuje děj svých ostatních prací.
Obě povídkové knihy jsou výborně napsané a velmi čtivé. Sapkowski je geniální vypravěč, který má momentálně na světové scéně jen málo konkurentů, kteří by dosahovali jeho kvalit, a i český překlad pana Komárka je hodný ovací ve stoje. Povídky jsou skvěle namíchané a děj se díky tomu prolíná způsobem, který dává dohromady snadno pochopitelný nápaditý příběh, přestože na životy dvou generací postav nahlížíme pouze epizodně. Za zvláštní zmínku stojí povídka "Něco končí, něco začíná", která se nese v neobvykle vtipném duchu, a rozhodně ji doporučuju číst pouze v místech, kde se člověk může nahlas dávit smíchy tak, aby nikoho nerušil ani nepohoršoval.

"Doppler obvinil Villentretenmertha z rasismu, šovinismu a nedostatku základních znalostí o tématu diskuze. Uražený Villentretenmerth se proto na chvíli proměnil do své přirozené dračí podoby, přičemž zničil něco nábytku a vyvolal všeobecnou paniku. Když se situace poněkud uklidnila, rozpoutal se prudký spor, v němž si lidé i nelidé na různých příkladech navzájem vytýkali nedostatek tolerance a rasové snášenlivosti. Dosti neočekávaný zvrat v diskuzi vyvolal hlas pihovaté Merle, děvky, která jako děvka nevypadala. Merle oznámila, že celý ten spor je hloupý a bezpředmětný a netýká se opravdových profesionálů, kteří takové věci nerozlišují, což je ona ochotna na místě dokázat (za přiměřenou odměnu, ovšem), klidně i s drakem Villentretenmerthem v jeho přirozené podobě.
V tichu, které v tom okamžiku nastalo, uslyšeli médium ženského pohlaví prohlásit, že je ochotná udělat totéž, a to zdarma. Villentretenmerth rychle změnil téma a začal diskutovat o tématech bezpečnějších, jako jsou ekonomie, politika, lov, rybolov a hazard.
" (Meč osudu)

Všech pět knih ságy si vysokou kvalitu udržuje a přidává navíc příběh tak poutavý, že čtenář začíná mít problém s průběžným odkládáním knihy a zvládáním obyčejných každodenních úkonů. První kniha je vynikající a já osobně ji hltala neskutečným způsobem. Druhá je podle mého z celé ságy nejslabší, protože obsahuje z velké části převážně mocenské souboje a ohromné množství jmen, ve kterém není zpočátku lehké se orientovat. Ve svém odpočinkovém módu jsem všechny ty politické pletky ponejprv nepobírala a mozek se mi zapínat nechtělo. Třetí kniha je naopak nejsilnější částí celé ságy. Sapkowski v ní představuje mnoho nových postav, které čtenáře provázejí až do samotného konce příběhu, a celé putování se stává ještě zajímavějším, napínavějším a humornějším. Příběh sice rozhodně nestojí pouze na humoru, občas ale některá z postav utrousí opravdu působivou hlášku.

„Na mém sihillu,“ oznámil Zoltan a obnažil čepel,, je starobylýma trpaslickýma runama vyryté strašlivé trpaslická zaklínadlo. Enom ať sa nějaký ghúl ke mně přiblíží na délku meča, dám mu ten nápis přečíst. Podívajte sa.“
„Ha,“ zajímal se Marigold, jenž během jejich rozhovoru přišel k nim. „Tedy tohle jsou slavné tajné runy trpaslíků. Co stojí na tom meči?“
„Ať chcípnu všeci zkurvysyni!“ (Křest ohně)

Čtvrtý díl je též napínavý a kvalitní a stejně tak i polovina knihy páté, tedy poslední. Veškerá má chvála se ale vztahuje na výše popsané části a zde končí. Po bitvě u Brenny nejlépe doporučuju čtenáři Zaklínače odložit, případně radikálnějším jedincům radím posledních zhruba dvě stě stran z Paní jezera vytrhnout a rituálně spálit.
Čím se čtenář prokousává ságou dál, na tím větší časové skoky naráží. Sapkowski vyprávění posouvá sem tam o dny, měsíce, či třeba i stovky let. Není to ale nic zmateného, čtenář se snadno orientuje. A je to ohromně poutavé. Chce-li se například člověk dozvědět, co dělal zaklínač a jeho družina přes zimu, vyslechne to jako vyprávění ve vyprávění snící dívky s magickými schopnostmi, která se snaží jiné čarodějce pomoct s doplněním chybějících částí mozaiky příběhu, který je v jejich dobách už pouhou legendou.

Příběh je prošpikován odkazy na keltskou a severskou mytologii a též artušovské legendy a jakožto filologa, který zrovna dočetl příběh o Zeleném rytíři mě potěšila zmínka i o této postavě, kterou bych v takové fantasy opravdu nečekala. Samotné proroctví Ithlinne se například velmi podobá legendě o Ragnaroku. Některá místa z příběhu se zdají být variací na jména míst skutečných, občas se objeví i narážka na historické události (například fingované přepadení pevnosti Glewitzigen nápadně připomíná německý fingovaný útok na Gliwice). I mnohá jména postav jsou převzatá odjinud či z dějin a koho baví podobné souvislosti zkoumat, ten se při čtení Zaklínače může dosyta vyřádit.

Vady na kráse
Spoiler: Postavy, se kterými se čtenář sbližuje více než tisíc stran, ve finále naprosto banálně zemřou, jen "svatá trojice" hlavních hrdinů je takřka nedotknutelná a přežila by očividně i vlastní smrt. Což je přesně důvod, proč bych z oněch posledních několika stovek stran nejraději udělala zápalnou oběť. Logika, kterou si příběh uchovává po celou dobu, jako by najednou prošla venkovními dveřmi a říkala cosi o Africe – a jejího návratu už se čtenář nedočká. Po dlouhé cestě rozprostírající se přes tisíce stran najednou hlavní hrdinové pokrčí rameny a zcela absurdně rezignují na jakoukoliv další snahu o spásu světa nebo záchranu svých blízkých. A je to rezignace tak neuvěřitelně hloupá, že se zkrátka a dobře rozhodnou spáchat sebevraždu. Jako by byl Sapkowski příběhem znuděn a rozhodl se ho razantně ukončit, místo absolutního vyvrcholení celého epického příběhu tak čtenáře čeká tahle dějová facka, po které následuje pocit marnosti a myšlenky typu "Tak proč jsem to sakra celou dobu četla?". Člověk se může utěšovat takovými těmi krásnými větami jako "Důležitá je cesta a ne cíl", ale náladu mu to příliš nespraví. Mně například bylo opravdu líto, že jsem ze závěrečné Paní jezera nevytrhla třetinu a nevymyslela si vlastní závěr.

Aby toho nebylo málo, nejdůležitější otázky zásadní pro osud celého knižního světa zůstanou nevyřešeny. Co ta ekologická katastrofa, které může zabránit jen Ciri a které se týká celé proroctví, kolem nějž se příběh točí? Čtenář neví. A nikdy se nedozví.

Jazyk
Z jazykového hlediska pro mě byla četba Zaklínače takřka extáze. Jakožto milovník přechodníků jsem si spokojeně pomlaskávala, protože se jimi text, snad díky tomu, že je děj zasazen do minulosti, jen hemží. Hen llinge neboli Starší mluva, kterou v příběhu mluví zejména elfové, se zdá být směsicí několika jazyků, z nichž jsem nejnápadněji poznávala především irštinu, občas jsem si všimla i vlivů francouzštiny.
Trpaslíci mluví ostravským nářečím, což skvostně dokresluje jejich charakter. Nemám tušení, zda je i v originále použito dialektu nebo zda se jedná o vylepšení ze strany pana Komárka, skvělým překladem daných pasáží ale celou ságu rozhodně vyšperkoval.

„Hlavně musíš mluvit zdvořile, pane trpaslíku, a dvorně,“ napomínal novopečeného herolda Gyllenstiern.
„Neučte mňa, jak mám mluvit,“ vypjal trpaslík hrdé břicho. „Já sem chodíval s poselstvama, tos eště robil na svoju mamu búúú, chytrolíne.“ Drak seděl klidně dál a švihal ohonem, zdálo se, že vesele. Trpaslík popošel blíž, vydrápal se na největší balvan, zachrchlal a odplivl si.
„Herež, ty tam!“ zařval jak na lesy. „Mrcho, draku! Slyš a ušiska našpicuj, co ti včíl praví herold! To jako já. Jako nejprvnější sa s tebú chytne čestně obludný rytíř z Denesle, Eyck! A zarazí ti píku do břucha, podle nakázání bohů, pravil, aby ťa zamordoval pro radosť ubohým pannám a tuhle Nedamírovi, královi! Fechtuňg mosí byť čestný a podlá regulí, ne abys plul oheň, poněváč sa enem konfesně mosíte biť, dokavaď jeden z vás ducha nevypustí anebo nechcípne! To ti přejeme ze srdca aj z duše! Rozuměls, hade?!“
(Meč osudu)

Jediný problém představovaly časté S/Z chyby. Nikdo si během korektur očividně nevšiml neustále se opakujících překlepů ve stylu "z císařskými úroky". Dokonce i ustálená spojení typu "kdo s koho" jsou napsána špatně se Z namísto se S ve čtvrtém pádě. Od toho mi občas trošku cukalo oko.

Verdikt
Přestože jsem se po většinu času stráveného se Zaklínačem domnívala, že téhle sérii jako celku musím dát jednoznačně pět ušáků, slabší druhý svazek a zejména závěr ságy to Sapkowskému poněkud pokazil. I přes to se jedná o jednu z nejlepších fantasy, která mi kdy přišla pod ruku, a už se těším na důchod, až se k ní s nadšeným bezzubým výrazem dostanu znovu.
A třeba si do té doby pořídím i takovou mašinu, na které rozjedu druhý a třetí díl taktéž skvělé hry a zpětně si užiju to, co mi bylo v mládí odepřeno mým stolním počítačem, jež kvůli nízkému výkonu familiárně nazývám Kalkulačka.


10 komentářů:

Dada řekl(a)...

Kamoška na Zaklínača skladá ódy, vlastne som jej druhý diel kupovala osobne ja (na jej žiadosť) na narodeniny a ja ho mám v must-read liste tiež... Tvoju recenziu som preto preventívne dočítala iba po slovo: "spoiler". :D

Ely řekl(a)...

Dada: Tak to jsi dobře učinila :D *pat pat po rameni*

Anonymní řekl(a)...

Moc fajn recenze,hlavně trpasličí dialekt:) jsem u páté knížky a schválně jsem si spoiler precet.uvazuju nedocist to,ale zvědavost mi asi nedá... Snad pak pokrcim rameny, zachrchlu, odpluju a nějakým neslusnym drmolem si ulevim:) zdraví kuba

Ely řekl(a)...

Kuba: Děkuju za milá slova~ Spíše doufám, že ti závěr sedne víc než mě a nebudeš tedy tak rozčarován :)

Shinigami řekl(a)...

Trochu opožděně jsem objevila Tvoji recenzi a díky, díky, díky za ni :) Vždycky ráda objevuju nové souvislosti, které jsem netušila, podané člověkem mnohem vzdělanějším než jsem já :D

Co se týče té ekologické katastrofy, nevím, jestli se o tom zmiňovala Nimue, ale měla přijít až za 3000 let :D Ithlinne jaksi neuvedla ve svém proroctví dataci, takže šlo vztáhnout na veškeré temné časy včetně války s Nilfgaardem. Možná to částečně vyřeší třetí díl hry, na což jsem velmi zvědavá.

Z nějakého důvodu je pro mě nejtěžší číst první díl ságy (výcvik Ciri). Čtu ho už potřetí a vždycky mi to trvá týdny až měsíce. Přitom poslední díl jsem zhltla asi za dva dny :D

Povídku o lovu na draka zbožňuju a hlavně postavu Borcha Tři Kavky :D Strašně bych ho chtěla potkat ve hře, ale ve dvojce byla "jen" jeho dcera (mládě z povídky). Už si nevzpomínám jestli se zmiňovala o tom, co se s ním stalo. Začala jsem dvojku hrát včera znovu, tak se to možná dozvím.

*SPOILER*
Ten závěr se sebevraždou mě ani nepřekvapil, protože bylo celkem jasné, že se Emhyr bude chtít nepohodlných svědků zbavit a Yen s Geraltem byli příliš hrdí na to, aby se nechali jen tak popravit. A nenech se mýlit, o záchranu světa jim nikdy nešlo, sledovali jen jeden společný cíl a tím byla Ciri. Pro mě bylo obrovské překvapení a šok odhalení vztahu Emhyr - Ciri. Celou ságu mě to vůbec nenapadlo. A co mě ovšem sejmulo, byl závěrečný pogrom, který bych asi nerozdýchala, kdybych nevěděla z her, že ho všichni tři vlastně přežili. To byla moje jediná útěcha v závěru.
*KONEC SPOILERU*

Strašně se těším na Divoký Hon a hlavně na setkání s Yennefer. Počítač už se mi staví, ještě zbývá vybrat tu správnou grafickou kartu. V životě jsem neměla takové herní dělo a hodlám si to neskutečně užít :D

Ely řekl(a)...

Shinigami: Opravdu nevím, kde jsi přišla na to s tou vzdělaností, ale jsem moc ráda, že tě recenze potěšila <3 Moc děkuju za tvůj obsáhlý komentář, očividně mi mnoho souvislostí a drobností uniklo!

Souhlasím, Tři Kavky je skvělý! :D

Když mě se to prostě stejně zdálo neuvěřitelně odfláknuté, ten konec, jakkoliv tam třeba ta logika je :/

Moc ti to hraní přeju a moc ti ho závidím a už se těším, až zveřejníš nějaké postřehy ze hry! :)

Shinigami řekl(a)...

Ely, já mám jen technickou střední školu. Povyprávím ti veselé historky z práce na soustruhu, jak se skvěle fláká u obrážečky, jak se ková skoba nebo hák, nebo jak děsivé je sváření elektrickým obloukem. Ale co se historie, literatury a jazyků týče, jsem dutá jako bambus. Proto tak strašně ráda čtu různé kritiky, protože se dozvím spoustu dalších informací, které by mě u knihy nebo filmu ani nenapadly :)

Ely řekl(a)...

Shinigami: To bych opravdu nikdy nehádala, vždycky jsi mi připadala pomalu jako člověk s několika doktoráty, mám-li být upřímná. Myslím, že technická střední je do života taky dobrá, ale... at the end of a day to nakonec podle mě o té škole vůbec není. Znám spousty geniálních lidí třeba i jen se základkou a spousty studovaných debilů.
Mimochodem, já například ani nevím, co to obrážečka nebo elektrický oblouk je ^^'

Shinigami řekl(a)...

:D :D Já a doktorát, to mě pobavilo :D Ale díky za kompliment :)

Ano, s rozporem mezi vzděláním a inteligencí mám podobnou zkušenost. Kolikrát si říkám, jak dotyčný ten titul vlastně utrpěl :)

Buď ráda, já bych to taky raději nevěděla. Na druhou stranu, být trochu fyzicky vybavenější, stala bych se uměleckou kovářkou, to mě strašně bavilo :)

Ely řekl(a)...

Shinigami: Teď budu tiše doufat, že se jednou vzbudíš s 50% nárůstem svalové hmoty a začneš kovat – být kovářkou zní děsně cool a awesome :3

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely