pondělí 8. září 2014

Drobnosti za srpen

Sepsala Ely v 8.9.14
Dřív jsem si zkoušela psát deníček se všemi zajímavými věcmi, co jsem dělala. Zdobila jsem ho lístky z koncertů, dopravních prostředků nebo například ubrousky z restaurací, kde jsem jedla. Chtěla jsem si pamatovat všechny radostné chvilky a vyplnit takhle celý sešit. Vydrželo mi to týden. Tož to zkusím v elektronickém formátu, když už teda takhle zvýšeně instagramuju a když je to v dnešní době tak in, komentovaně znovusdílet své mobilní snímky.

Akce, koncerty, výstavy

Během návštěvy Prahy jsem se zúčastnila Prague Pride, o kterém jsem se už rozepisovala, a též jsme si s Iškou zvládly naším finančně velmi nevýhodným rychlokrokem prohlédnout dvě výstavy zaměřené na Asii: Japonismus v českém umění a Poklady staré Číny. Voják na fotce mi byl zvláště sympatický.


(A tady ignorujme, že jsem si zapomněla cokoliv toho večera vyfotit a předstírejme, že se díváme na instagramové foto.) Jeden z večerů jsme si s rodinou zpříjemnili návštěvou koncertu Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, které máme moc rádi. Tak nějak se to povedlo, že jsme na něj ještě doma narazily kdesi při přepínání televize a uvědomily si, že bychom se mohly kouknout, kde a kdy hrají. A tak nějak to vyšlo, že zrovna v Divadle bez Zábradlí, když jsme byly v matičce Praze přítomny. A volno bylo v první řadě přímo uprostřed. Babička zpočátku protestovala, jelikož se bála případné interakce, které se jí taky skutečně dostalo, když se jí houslista pokoušel přimět, aby spolu s ostatními v publiku zazpívala několik not. Rozhodně se jí ovšem nedostalo takové pozornosti, jako mě s máti. Jelikož se, když nás něco těší, zářivě usmíváme, bylo na nás z několika směrů v orchestru pomrkáváno nazpět. A během závěrečné děkovačky nám pan Havelka políbil ruku. Just wow. A samozřejmě, skvělí byli, úžasní byli.
A co je na tom nejkomičtější? Povedlo se nám na ně na prosinec koupit lístky znovu, přestože byl celý sál během jednoho dne vyprodaný. Kam? Do první řady, samozřejmě O:)

Koupila jsem si též lístek na mé oblíbené The Asteroids Galaxy Tour, kteří 4. listopadu dorazí do Lucerny, a pakliže se mi skutečně nikdo neozve, asi to bude první koncert, který absolvuju sama. Pojedu kvůli tomu opět muset přes celou republiku, ale co už, alespoň si udělám takové své malé prázdniny a odpočinu si od školy.

Dobroty

V dobách mé puberty jsme během prázdnin s Iškou v čase oběda tradičně zaparkovaly svá pozadí na židličky u McDonalda a byly naprosto šťastné, domnívajíc se, že větší lahoda na světě neexistuje. Poté, co se nám osamocená mozková buňka nějak namnožila a chuťové pohárky dospěly, došlo nám, že větší hnus neexistuje. Jelikož ani jedna nevyhledáváme maso, začaly jsme vyhledávat vegetariánské restaurace. Moji stálicí byla například restaurace Country Life v Melantrichově, ale letos jsem zjistila, že to všechno může chutnat mnohem lépe. Iška mě zavedla do jedné z restaurací Loving Hut, já si na talíř naložila kopu rýže a několik druhů nejlépe připraveného veganského jídla, jaké jsem kdy ochutnala. Já, která zásadně nedůvěřuju restauracím a sama si doma vařím jídla pouze o několika surovinách, protože mi tak pokrm chutná nejvíce. Pokud tohle něco nevypovídá o kvalitách jejich kuchyně, tak už nevím.


Na Arkádách, tedy v nákupním centru na zastávce Pankrác, se hned při vstupu směrem z metra, v nejnižším patře nachází Karlova pekárna. Zatímco ostatní pekárny vedou muffiny v cenové hladině kolem 30 Kč, Karlova pekárna nabízí naprosto lahodné (právě se mi zvýšila tvorba slin) borůvkové lahodnosti za pouhých 9 Kč. Skvělá svačinka, snídaně, či cokoliv jiného, máte-li cestu kolem. Brno je jejich prodejen plné a já velmi, velmi závidím. Samotné muffiny jsem samozřejmě vyfotit zapomněla, tak místo nich vkládám fotku s dobrotami z Japonské cukrárny, které jsem ochutnala na Natsuconu. Musím se s tím focením polepšit, když už o něm hodlám psát.

Stále růžová a nově též magistr

Stále si udržuju svou pastelovou barvu, což jsem zjistila je náramně praktické při setkání s lidmi, kteří mě znají pouze přes internet. Vyniknu v davu natolik, že nemají problém mě najít. Nu a nově jsem nastoupila do magisterského studia anglické filologie na UPOLu. Zatím jsem z toho celého velmi rozladěná, předměty jsou kapacitně všechny plné a to jsme ještě neměli zápis, tak se příliš snažím na to nemyslet a doufám, že se všechno tak nějak vyřeší samo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely