čtvrtek 14. srpna 2014

The Perks of Being a Wallflower aneb Dopisní melodrama

Sepsala Ely v 14.8.14
Co pár stránek někdo brečí. Vážně. Slovo "cry" je v různých obdobách v textu použito 103krát, jak jsem si dodatečně zjistila. Což při délce knihy doslova znamená, že ob stránku někdo roní slzy.
Na Tumblru narážím na citáty z téhle knihy každou chvíli. Lidé nadšeně píší, jak na ně zapůsobila, a úryvky z ní si nechávají tetovací jehlou psát na kůži, kde je budou moct číst až na doživotí. Po čase tak začne člověk chtě nechtě považovat The Perks of Being a Wallflower (v češtině Charlieho malá tajemství) od Stephena Chboskeho za jakýsi kultovní počin s obrovskou literární hodnotou. Knihu jsem si proto schovávala na letošní prázdniny a důvěřujíc všeobecnému mínění se na ni těšila. Matně jsem si navíc vybavovala, že už jsem viděla film a líbil se mi.
Už bych se mohla naučit, že se mi tak vysoká očekávání většinou nevyplácejí.
Zdroj: prakticky celý Tumblr
Jakkoliv to zní jakožto první věta shrnutí děje otřepaně a fádně: Charlie není jako jeho vrstevníci, marně se snaží zapadnout. Své vyprávění začíná v prvním ročníku na střední škole – zmatený, osamělý a vyrovnávající se se smrtí dvou lidí, kteří mu byli velmi blízcí. Poté, co se spřátelí se sourozenci Patrickem a Sam, začíná konečně poznávat svět, který šel do té doby mimo něj. Svět randění, kazetových nahrávek, experimentů s drogami a nových, komplikovaných vztahů.

Kniha je psaná formou dopisů, což je pro román o dospívání poměrně neobvykle zvolená narativní technika, která je v tomto případě navíc zpestřená faktem, že se čtenář nikdy nedozví, kdo se vlastně za oslovením "Dear friend" skrývá. Nabízí se taky možnost, že je drahým přítelem sám čtenář, což je rozhodně zajímavý způsob, jak jedince s knihou v ruce zaujmout a vnést do děje.
Dopisní forma ale textu na druhou stranu přináší též jistou monotónnost a nezúčastněnost. Autor prostřednictvím Charlieho jen brouzdá po povrchu charakterů ostatních postav, nikdy se nezabývá jejich skutečnými motivy nebo tím, co se jim asi honí v mozkovně, nerozebírá je do hloubky. Z toho důvodu jsem v průběhu celého příběhu nesoucítila se žádnou postavou, citově jsem byla naprosto neangažovaná a nehnulo by se mnou, ani kdyby půlku postav srazil autobus. Charlie příliš nezkoumá příčiny a spíš pouze konstatuje.

Příběh je psán velmi prostým, jednotvárným jazykem. Díky tomu se sice kniha skvěle čte, náročnějšímu čtenáři by však mohlo vadit, že mají všechny věty stejnou strukturu a slova se často opakují. Dokonce i to proklaté brečení bylo stále popisováno jedním jediným výrazem. Jelikož jsem knihu četla v angličtině, netuším, jak se s tímto nedostatkem popral překladatel.
Samotný Charlie je údajně patnáctiletý teenager, čemuž ale ani ten nejdůvěřivější čtenář zkrátka a dobře ani na chvilku nevěří. Působí totiž velmi nevyzrále, a zatímco se na určité věci dívá pohledem moudrého dospělého člověka, paradoxně nechápe, jak funguje společnost a mezilidské vztahy. Povážlivou mezeru ve vzdělání má i v oblasti lidského těla. Otázka, zda je jeho chování ovlivněno skutečně jen traumatem, které prožil v dětství, nebo je v určité míře autistický, není v knize zodpovězena a čtenář tak marně tápe.
Charlie je autorem představen jako velmi nesmělý introvertní jedinec, který je však zároveň značně nadaný a talentovaný, co se psaní týče. Může mi ovšem někdo prozradit, proč tedy tento údajný literární talent píše všechny své dopisy tak planě, užívaje pouze jednoduchých slov a větných skladeb? Jakákoliv genialita v tomto ohledu je pro čtenáře absolutně neuvěřitelná. Nerealističnost hlavní postavy je asi největší kámen úrazu celé knihy.


Chbosky do příběhu zapojil snad všechna temnější témata, která mu přišla na mysl: sebevražda, smrt, zneužívání dětí, mentální problémy, vyčlenění ze společnosti, znásilnění, potrat, domácí násilí, užívání drog, homosexuální vztahy... člověku to může připadat až poněkud předimenzované, jako snaha o emoční vydírání čtenářovo nebo pokus o zaujetí pesimisticky naladěných dospívajících čtenářů.

Co se mi na knize velmi líbilo, byly Charlieho úvahy o těch nejvšednějších věcech či o ostatních lidech, jeho náhodné postřehy. Jeho naivita a nezaujatost mu dává velmi originální pohled na věc. Některé myšlenky jsou tak pravdivé, že člověk při čtení pokyvuje hlavou nechápaje, jak autor dokáže několika jednoduchými slovy tak přesně vystihnout určitý pocit nebo skutečnost. Není vůbec s podivem, že je kniha všemi pubertálními dítky na Tumblru tolik citovaná, některé její myšlenky si to totiž opravdu zaslouží.


“The fact that one of these ladies was my mom made me particularly sad because my mom is beautiful. And she’s always on a diet. Sometimes, my dad calls her beautiful, but she cannot hear him.”

― Stephen Chbosky, The Perks of Being a Wallflower 

Protože se mi systém hvězdičkování zdá sice velmi praktický, ale nudný, rozhodla jsem se na blogu králíčkovat. Začíná nám to ale nevesele, kniha The Perks of Being a Wallflower si ode mě bohužel vysloužila pouhé dva ušatce.

Jak jsem zmiňovala na začátku, je tomu sice už déle, ale zhlédla jsem i stejnojmenný film a pamatuju si, že na diváka nepůsobil tak přehnaně melodramaticky. Vyprávění navíc nebylo vedeno pouze z Charlieho perspektivy a celkově jsem měla z filmové adaptace opravdu dobrý pocit, jak mi potvrzuje i mé tehdejší hodnocení na CSFD. Myslím, že filmový formát sedl příběhu daleko lépe, jelikož vlastně odstranil všechny nešvary, které mi při čtení knihy s železnou pravidelností utvářely nad hlavou otazník nebo které mi vyloženě vadily.

4 komentáře:

Dada řekl(a)...

Si asi prvý človek, od ktorého počujem negatívny názor... Ja sama som sa doteraz knihe vždy akosi vyhla, aj keď som si ju prečítať chcela... A teraz (po tejto recenzii), po pravde, neviem, či chcem. :D

Ely řekl(a)...

Dada: Já jsem vždycky exot, co se ostatním líbí, to mě se nelíbí, a naopak :D Vůbec se nenech ovlivnit, je opravdu reálná šance, že budeš spokojená O:)

Křehká Figurka řekl(a)...

Knihu jsem četla v češtině (nojo jsem hrozný barbar). Z určitého hlediska, které je spojeno s mým defektem z povolání, se mi způsob vyprávění formou dopisů vážně líbí. Nevyřčenost o osobě "přítele" je pro mě jakési psychologické mysterium. (Vzpomínám si, že jeden z typů seminárek z psychologie u nás bylo kdysi vést si deník o všedních záležitostech, ale jako by ho psalo 5 leté dítě -> je to určitý způsob terapie).
S názorem na filmové zpracování, které převyšuje knih (což se stává málokdy), s tebou souhlasím :). U filmu se mi opravdu líbil výběr herců pro postavy, prostředí, hudba.... :).
Oblíbený citát: Are you feeling alright? I feel infinite.
A když jsem zmiňovala tu filmovou hudbu, tak Come on Eileen je moje srdcovka ♥

Ely řekl(a)...

Křehká Figurka: Opravdu by mě zajímalo, jak to vypadalo v češtině a zda překladatel tu jednoduchost alespoň kapánek "vylepšil" :)
(Pouštím si Come on Eileen, perfektní :3)
A ještě jednou i tobě děkuju za emailové hlášení problému, už teď se děsím, až se to budu snažit opravit xD

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář! Ani nevíte, jak mě potěší~

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely