neděle 1. dubna 2018

Zkrácený moderní překlad Lokasenny čili Jak to dopadá, když vezmete Lokimu synka

Sepsala Ely v 1.4.18 0 komentářů
Aneb jak pravila jedna moudrá osoba na internetu, tohle není ani tak mýtus jako spíš rap battle mezi Lokim a ostatními božstvy.

Warning: Obvykle nebývám sprostá, ale tady se to nedalo. Sorry not sorry.

Historické a faktické info: Poetická Edda (dílo sepsané ve 12. či 13. století, ale ústně předávané už mnoho století předtím) je soupis mýtů o severských bozích. Konkrétně Lokasenna je, jak možná samotný název všímavějším napovídá, dlouhá epická báseň o Lokim („Lokiho rozepře“). Výše zmíněné zní jako nějaká nuda, co vám možná z části řekli v hodině na střední, ale nenechte se mýlit. Fakt. Nenechte. A ignorujte všechny literární vědce, co se vám snaží namluvit, jaký je to "jeden z vrcholů Poetické Eddy" s "důvtipným dialogem", co kombinuje "necudnou komedii se seriózním záměrem" a ve které "básník obratně zachycuje napětí a nepřátelství mezi tehdejšími bohy". Jako určitě.

"Na zdraví všem... kromě tebe, Bragi." Zdroj: Wikimedia
Ægir, kterému říkali také Gymir, připravil hostinu pro ostatní bohy. Na hostinu přišli Odin a Frigg, jeho žena. Thor byl kdesi na Jihu. Jeho manželka Sif ale dorazila a stejně tak i Brag a jeho žena Ithun. Jednoruký Tyr, kterému ruku ukousl Fenrir (Lokiho syn), když ho spoutávali, také dorazil. Stejně tak Njorth a jeho žena Skathi, manželé Freyr a Freyja a Vithar, syn Odinův. Dále pak Loki a Freyrovi sluhové Byggvir a Beyla. Dorazilo mnoho bohů a elfů.

Ægir měl dva sluhy, Fimafenga a Eldira, které si všichni chválili. To se nelíbilo Lokimu, který proto Fimafenga zabil. Bohové Lokiho vyhnali do lesů a znovu usedli k pití. Loki se však (takřka okamžitě) vrátil zpět a venku potkal Eldira. Pravil:

Loki: Ani se nehni, Eldire, a řekni mi, o čem si tam vevnitř povídají?
Eldir: O zbraních a válkách, tam si s nikým moc nepokecáš.
Loki: Stejně jdu dovnitř, hodlám je naštvat.
Eldir: Vynesou tě v zubech.
Loki: Jestli se chceš hádat, akorát se na tobě rozcvičím.

Loki vešel dovnitř a síní se rozlilo hrobové ticho.

Loki: Z té dlouhé cesty mi vyprahlo v hrdle, dejte mi napít. Proč jste tak potichu? Udělejte mi místo, ať si můžu sednout.
Bragi: Pro tebe tady místo není.
Loki: Vzpomeň si na staré časy, Odine. Slíbil’s, že nikdy nebudeš pít beze mě.
Odin: Vstaň, Vithare, a udělej Lokimu místo. Ať nemusíme poslouchat ty jeho kecy.

Vithar povstal a nalil Lokimu. Ten ovšem, než se napil, pravil:

Loki: Na zdraví všem... kromě tebe, Bragi.
Bragi: Dám ti koně, meč a prsten, když přestaneš dělat bordel.
Loki: Meh, zbabělče.
Bragi: Kdybychom nebyli v Ægirově síni, utrhnu ti hlavu.
Loki: Prázdné kecy, přizdisráči. Tak si to pojď rozdat ven.
Ithun: Bragi, nebuď na Lokiho tak zlej, jsme na návštěvě.
Loki: Ithun, ty chlípnice, drž hubu. Vyspala ses dokonce i s vrahem vlastního bratra.
Ithun: Jen se nám tu neporvěte, jsme na návštěvě.
Gefjun: Proč se s ním vůbec bavíte? Všichni přece víte, jak rád provokuje.
Loki: Drž hubu, Gefjun, nebo všem řeknu, pro koho jsi roztáhla nohy za cetku kolem krku.
Odin: Nezbláznil ses náhodou, Loki?
Loki: Drž hubu, Odine, stejně jsi nespravedlivej.
Odin: A ty jsi porodil několik dětí, jak zženštilé.
Loki: A ty ses prý zase přeměňoval na ženskou, jak zženštilé.
Frigg: Ani jeden byste raději neměli nahlas zmiňovat, co jste kdysi prováděli.
Loki: Drž hubu, Frigg. Ty jsi taky běhna.
Frigg: Kdyby tu byl Baldr, tohle by sis nedovolil. Dal by ti do zubů.
Loki: Uhm, už jsem říkal, že jsem Baldra zabil?

Freyja: Fakt nejsi na hlavu, Loki?
Loki: Drž hubu Freyjo, ty taky nejsi bez hříchu. Ojela jsi asi tak všechny, co tu sedí.
Freyja: Lžeš, jako když tiskne a vymstí se ti to.
Loki: Drž hubu Freyjo, nachytali tě dokonce i s tvým bratrem.
Njorth: Že to říká zrovna ten zženštilej bůh, co porodil několik dětí.
Loki: Drž hubu, Njorthu, ty cizácká nicko. Hymirovy dcery si pěkně uzurpovaly tvojí pusu.
Njorth: Krásně jsem na tom vydělal a mám z toho super syna.
Loki: Až na to, že toho super syna máš se svou sestrou. No věděli jste to, vážení?
Tyr: Náhodou, Freyr je skvělej.
Loki: Drž hubu Tyre, nebo všem povím, jak ti Fenrir ukousl ruku.
Tyr: A za to bude navždycky v poutech.
Loki: Drž hubu, Tyre! Mám syna s tvojí ženou.
Freyr: Vlček je uvězněný až do konce věků a ty budeš taky, jestli nezmlkneš.
Loki: Prodal's meč a za to si koupil Gymirovy dcery, ale jen počkej, až ho budeš potřebovat, ubožáku.
Byggvir: Kdybych byl tak urozenej jako Freyr, zadupal bych tohodle zmrda do země...
Loki: Říkal někdo něco? Jako bych slyšel někoho mluvit.
Byggvir: Jo, já...
Loki: Tak drž hubu, Byggvire, ty jeden zbabělče!
Heimdall: Jsi vožralej, Loki. Proč toho nenecháš?
Loki: Drž hubu, Heimdalle! Stejně jenom stojíš jak tyčka a sleduješ, kde se co šustne.
Skathi: Připoutáme tě ke kamenům střevama tvého mrtvého syna.
Loki: Posluž si, stejně jsem ti zabil tatíčka.
Skathi: Fakt? Za to tě budeme soudit.
Loki: Když jsi mě lákala do postele, byla jsi milejší.

Poté přišla Sif, do křišťálového poháru nalila Lokimu medovinu a pravila:

Sif: Napij se Loki, na mě stejně nic nemáš.

Loki se napil.

Loki: Vím o jednom, s kým jsi podvedla Thora.
Beyla: Země se otřásla, asi přichází Thor. Konečně ho někdo umlčí.
Loki: Drž hubu, Beylo, ty špíno!

Pak přišel Thor a pravil:

Thor: Nahoď zpátečku, ty pápěrko, nebo ti zavřu pusu kladivem. Srazím ti hlavu z krku.
Loki: Helemese, kdo to přišel. Proč jsi tak naježený, Thore?
Thor: Nahoď zpátečku, ty pápěrko, nebo ti zavřu pusu kladivem. Odmrštím tě tak daleko, že tě už nikdy nikdo nenajde.
Loki: Zbabělče.
Thor: Nahoď zpátečku, ty pápěrko, nebo ti zavřu pusu kladivem. Zlámu ti všechny kosti v těle.
Loki: A přitom jsem pořád naživu, tyjo. Stejně jako ten ledový obr, co ses ho kdysi snažil zabít.
Thor: Nahoď zpátečku, ty pápěrko, nebo ti zavřu pusu kladivem a srazím tě až do pekla.
Loki: Řekl jsem, co jsem chtěl, odcházím. … A ty jdi taky k čertu, Ægire.

Načež se Loki ukryl ve formě lososa ve vodopádu, kde ho ostatní našli, spoutali ho střevy jeho syna Valiho a dalšího synka Narfiho mu změnili ve vlka. Skathi Lokimu nad hlavu připevnila jedovatého hada a nechala jeho jed dopadat Lokimu na obličej. Jeho žena Sigyn u něho seděla a nad hlavou mu držela misku, do které kapky jedu chytala. Vždy, když ji potřebovala vyprázdnit, jed kapal na Lokiho, který se při tom tak zmítal, že se otřásala celá země. A tomu dnes říkáme "zemětřesení".

No řekněte, že je to ten nejpěknější a literárně nejhodnotnější mýtus, co jste kdy četli?

Poznámka: Některé sloky jsou přeloženy skoro doslova, některé jsou tak zkrácené, že je zachován spíše význam, zejména v místech, kde slova jemně odkazují na nějaké události. Všeobecně platí, že má v originále každá promluva sloku o čtyřech krátkých řádcích. Teda s výjimkou Lokiho, který je special snowflake, takže má asi na dvou místech celé dvě sloky, protože mu někdy 4 řádky na zurážení přítomných nestačily.

P. S. Ano. To, proč jsem četla Lokasennu a to, že jsem přečetla tisíce a tisíce stránek fanfikcí o Lokim má něco společného.
P. P. S. Naprosto výbornou, poněkud odvázanější verzi v angličtině rovněž naleznete ZDE

čtvrtek 22. února 2018

Drobnosti za zimu (listopad, prosinec, leden, únor)

Sepsala Ely v 22.2.18 0 komentářů
Tentokrát vám přináším soubor několika jistě-originálních how-to článků. Chcete vědět, jak si vybrakovat úspory? Jak si ohrozit psychické i fyzické zdraví nepotřebným dobrovolničením? A jak si, minimálně z pohledů rodičů a prarodičů, snadno a rychle zničit budoucnost?

Jak se zruinovat

Zachumlaná doma, ven vycházím ještě méně, než dříve, a rozhodně méně, než je zdrávo. Možná za to mohou dva měsíce mých slavných migrén od očí (prý kombinace slabých brýlí a zánětu spojivek), možná moje lenost, možná obé. Svět si tak vůbec nemůže vychutnat, jak moc cool vypadám, když se ve stále příliš brzy přicházející večerní tmě potácím cestou z jazykovky ve slunečních brýlích.

Ano, jak jsem již naznačila, blbě vidím a ne jen kvůli zdravotním obtížím – je třeba sáhnout hluboko hluboko do peněženky a pořídit nové brýle. Co naplat, na televizi nevidím, na počítač už skoro taky ne, čísla na dopravních prostředcích rozpoznávám až pár metrů před sebou, což jednak není bezpečné a za druhé mě nebaví, jak si ze mě dělá Astrak legraci. Konkrétně v mém případě to přitom moc legrace není, mé stávající brýle stály malé jmění a s novými to není o moc vtipnější. Zde si dovolím zkopírovat svůj facebookový status, ve kterém jsem anabázi, jíž jsem si při výměně brýlí procházela, popsala myslím dostatečně:

Premisa: chci vidět a nechci vypadat jako retard.
Závěr: pomalu bych si na to taky mohla vzít půjčku.

Plán byl totiž následující: aby mi vyřezali požadovaný tvar skel, muselo to být od jedné jediné luxusní firmy, od které už nejde prakticky nic sehnat, neb si celý svět umínil, že bude nosit plastové ošklivky typu "Voříšek-během-debaty". V Olomouci jsou očividně dvě prodejní místa, na která jsem se chtěla jít podívat a možná raději snad rovnou i s kolečkem a s Astrakem, aby mě odtamtud mohl vyvézt, až mě trefí šlak při pohledu na cenu, která je tak vysoká, že na stránkách raději není napsaná. Chtěla jsem se tomu osudu vyhnout, a tak jsme nejprve zkusili prolézt všechny možné obyčejné optiky v okolí. A skutečně to nakonec celé dopadlo jinak. Koupila jsem si totiž brýle ještě o něco dražší...

Zvažuju, že bych si k nim měla pořídit rovnou i pouta, protože pokud se jich někdo byť jen špatně dotkne, okamžitě ho připoutávám k nejbližší lampě a volám policii. A jestli mi někdy někdo ukradne nový iPhone, až se k němu rozhoupu, hořce se mu vysměju, že mi raději, blbec nezkušená, neukradl brýle.

No co, někteří jezdí na dovolenou, někteří... vidí...

Jak Klub Obrodit

Z minulých dílů mého občasníků již víte, že jsme se s mužem přidali do JKO. Je to rozhodně zkušenost k nezaplacení, ale stále se nemůžu zbavit dojmu, že by nám za to někdo platit měl. Pořádali jsme večírek, což je kapitola sama pro sebe, a proto jsem jí věnovala článek na Deníčku. Celkově jsme strávili spoustu času organizováním pro JKO, protože Japonské jaro se blíží. A je fakt, že akce, která bude letos s mezinárodními elementy a která má trvat měsíc (MĚSÍC!) se plánuje dlouho a složitě. Spolupředsedníky máme některé úžasné a akční, některé... méně aktivní, řekněme, není nás nicméně na takovou záležitost ani zdaleka tolik, kolik by nás mělo být. A stav pokladny naší neziskovky vystihuje představa chuchvalců prachu a pavouků utíkajících před světlem. Zážitků máme za poslední týdny nespočet, a chystáme proto s mužem o plánování Japonského jara zvláštní článek, protože o to se prostě musíme podělit. Dočtete se například o tom, jak nám 2x ztratili kreditní kartu či třeba o tom, jak jsme chtěli zaplatit 2 filmy a místo toho jsme dostali 4 lidi.

Foto: Jakub Čermák

Jak se slaví na dvou frontách

Přes svátky nás čekaly radosti manželského života – museli jsme v co nejkratším čase objet obě rodiny a vyposlechnout si rodinné hádky na dvou frontách. Cesty nám pěkně vyšly bez drastických zpoždění a díky tomu, že je můj muž sprintující hrdina, jsme dokonce zvládli i mou zimní evergreenovou situaci, totiž že si 10 minut před odjezdem vlaku uvědomím, že na sobě nemám sukni. Možná mi v mozku chybí nějaká synapse, co tyhle situace způsobuje, nebo já fakt nevím.
Co se dárků týče, Vánoce vyhrál na celé čáře drahý. Pod stromeček mi zcela nečekaně nadělil kilogramový kyblík kešu másla. Když nám došly čisté lžičky, jedli jsme ho vidličkama. A ještě pořád kousek máme! Navíc totálně dojal i mou máti, když jí daroval sborník, jehož je spoluautorem, s věnováním. Jestli jí bude každá jeho publikace takto dojímat, máme před sebou slzavé údolí, neboť už za pár dní se na pultech knihkupectví objeví ona slavná Noc na galaktické železnici a ve škole taky nezahálí.
Silvestr jsme chtěli strávit v Olomouci a prvního se zajít podívat na městem pořádaný ohňostroj, nicméně jsme to tak nějak úplně zazdili a místo toho seděli u Battlestar Galacticy. A poté následovala druhá vlna Vánoc, tedy novoroční slevy v poloprázdné Šantovce. Pořídili jsme si například kigurumi. Původní Astrakovo zdráhavé "já asi ani nechci" se změnilo na trvalé nošení narůžovělého gepardího overalu. Já zase doma lemřím v růžovém asi-medvědovi. Vypadáme absolutně fabulous, ale fotku na internet nedám, na to koule opravdu nemám.


Jak si (dle starší generace) zničit život

31. 1. jsem na studijní odnesla prohlášení o ukončení studia. Když jsem své studijní referentce v reakci na její zmatené dotazy v krátkosti vysvětlila, proč končím, a jak se mnou vyběhli s poplatky za studium, tak se naštvala, že prohlásila, že raději nebude nic říkat, a moc mi přála všechno dobré do života. Přiznám se, že mě málem rozbrečela, ale pocit obrovské úlevy, který se mi rozprostřel v hrudi, mi dal zcela jasně najevo, že to bylo dobré rozhodnutí. A když jsem si uvědomila, že můžu z Kindlu odstranit všechny ty hrůzy typu Faulkner a jemu podobní, málem jsem se rozbrečela podruhé. V kombinaci s uzdravenýma očima, volným časem a záhadně zmizelého odporu k angličtině a knihám všeobecně navíc poprvé po letech čtu. Nebo spíše ČTU. Zjistila jsem, že z fangirlení člověk nikdy nevyroste a stovky stran dlouhé fanfikce mohou být napsány kvalitněji než opěvované kusy světové literatury. Jsem v tom až po uši a tisíce stran jsou za mnou. Když si uvědomím, jak jsem se před lety řehtala, když se jedna spolubydlící druhé zeptala, jestli už si hlavní hrdinové dali pusu a odpovědí jí bylo podrážděné "jsem proboha teprve na straně 150"... uhm. Už to chápu a dodatečně se omlouvám.

Anyways, pracuju, maluju, hraju, cítím se šťastně. Kromě Japonského jara pomalu začíná práce pro Animefest, takže se rozhodně nedá říct, že bych se nudila. Taky dělám korektury pro jakýsi univerzitní sborník. Nejprve jsem se snažila mít konstruktivní poznámky, potom se dostalo na poznámky obsahující pouze otazníky. Nyní jsem v bodě, kdy do těch bublin autorovi natvrdo píšu, že neumí anglicky, jeho věty nelze pochopit a takhle nevypadá akademický text. A opravuju články docentce. Toliko k nezbytnosti titulu. Zároveň nedávno drahý do dotazníku k předmětu na rovinu napsal, že akademické texty píše tak, že napíše normální texty a "manželka je převede do akademické mluvy". Možná mi ta anglistika přeci jen něco dala. A kdyby mi škola náhodou chyběla, vždycky můžu Astrakovi dělat prezentace na předmět, co učí. Myslím, že půjde zcela jasně rozeznat, kdo za nimi stojí, protože obsahují věci typu:


...a za domácí úkol mají žáci přeložit slovní hříčku z homoerotické fanfikce. Sorry not sorry.

Jak si pravděpodobně přivodit infarkt

Někteří lidi mají team buildingy. Někdo má školení. Já mám účast na Českém lvu, přestože si jsem tak více než z půlky jistá, že to psychicky nedám. A stejně jsem nadšeně souhlasila. Pokud se po 10. 3. už nikdy neozvu, víte proč.

sobota 11. listopadu 2017

Drobnosti za září a říjen

Sepsala Ely v 11.11.17 0 komentářů

Vysoká i nižší politika

Kromě toho, že jsme v říjnu splnili svou občanskou povinnost a s voličským průkazem úspěšně a velmi pohodlně odvolili, krátce poté jsme se nechali zvolit do předsednictva Japonského Klubu Olomouc. Tak nějak jsme zase masochisticky seznali, že toho máme asi málo (jak si stále myslí, a nejspíše i navěky myslet bude, Astrakova máti), a že bychom se mohli pokusit tento studentský spolek oživit. V minulém roce skomírajícímu klubu takřka vdechla nový život jeho nová předsedkyně, tak jsme se chtěli také zapojit a pomoct s transformací Japonského jara v regulérní kulturní festival. Zatím se to rýsuje pěkně a snad se i zdá, že budeme pořádat rovněž i promítací část. Pevně doufám, že se vše vyvede a už brzy o tom budu moct podrobněji básnit, zatím to ovšem vypadá snad až příliš krásně a tak nějak čekáme, že nám každou chvíli distributor napíše omluvu, že v předchozím emailu zapomněli jednu nulu. A pokud nenapíšou, očividně tedy budeme pořádat i malý filmový festival. Jsme sebevrazi! Složení předsednictva nicméně vypadá extrémně schopně a aktivně, takže pokud to někdo zvládne, snad to bude právě stávající složení klubu.

Podzimní radosti

Tak dlouho jsem si chtěla užít babího léta a konečně si s mužem půjčit ty zatrolené koloběžky a zrealizovat projížďku Olomoucí, kterou plánuju od začátku léta, až jsem dostala zánět nosohltanu ze tří minut v dešti a poprvé následně z domu vyšla už do mrazivého sychravého počasí. A když už si ho mám užít, tak proč ne pořádně, že ano?
Já chápu, že se něco může po... kazit, ale zcela nechápu, proč si to vždycky užijeme my – tentokrát mám na mysli tu skvělou říjnovou vichřici, ve které jsme se snažili dostat do Olomouce. Neuvěřitelně mě zklamaly nejen České dráhy, kde by to člověk čekal, ale i RegioJet. Před naším odjezdem vlakem č. 1016 jsem volala na informace, proč nám přišla SMS ohledně děsivého zpoždění jiného spoje, zda se nás to týká, že bychom nikam nejeli. Chlapík tam něco hodnou chvíli ťukal a nakonec prohlásil, že muselo jít o omyl, že náš spoj je v pořádku a nemá nic hlášeno. Nebyl schopen zjistit, že 1007 se v Havířově točí a mění na 1016 a my kvůli neinformovanosti jejich personálu na hodiny a hodiny uvízli na nádraží, kde nám opakovaně lhali, aby následně rušili další a další spoje. Obě společnosti nechaly lidi stát v zimě havířovského nádraží bez jakýchkoliv informací a BEZ JEDINÉHO NÁHRADNÍHO AUTOBUSU. Cenu "největší ku*va roku" vyhrává Flixbus, který spoje nacenil na 400 za hodinovou cestu. Astrak ve statusu navrhl, aby se střelili do hlavy a označil je, načež Flixbus odpověděl, že podnět předá vedení. Stále si musím představovat, jak jim kdosi tu sebevraždu navrhuje.

Život v bodech:

  • Zjistili jsme, že chutě vítězí nad vzdáleností, když jsme jednoho dne, po pracovním pohovoru, ještě rychlostí blesku stihli autobus do Brna, protože jsem si hrozně chtěla dát ve Forky's nofish&chips. Nelituju ničeho a mám chuť to udělat znovu!
  • Jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a zjistila jsem, že mám vrásky a jsem už stará.
  • Výkřik do tmy: Jak se to proboha stalo, že už zase budou Vánoce?!
  • A jak se stalo, že poté, co se nám komáři celý život vyhýbají, nás ještě stále, i na podzim, skoro každou noc ožírají? Kde se berou? A proč jdou primárně po dlaních? Zbláznili se? Tolik otázek, tolik otázek...
  • Střídavou prací a hraním strávíme celý den – kdo nepracuje, hraje a těší se, až se zase dostane ke konzoli, kterou nám tu na rok nechala kamarádka Velu, protože odjela studovat do bájného Japanu, kde nyní chodí po koncertech, setkává se se svými oblíbenými umělci a tlumočí loutkařům. Milujeme Horizon, milujeme Witchera 3, ale teda moje oči, moje ubohé oči mě jistě nenávidí. A když už jsme u toho Horizonu: zbožňuju photo mode! Důkaz místo slibů ↓

pondělí 11. září 2017

4x iHerb a filipika na Celní správu aneb Vy odporné hyeny!

Sepsala Ely v 11.9.17 2 komentářů
Už věky si v Rozepsaných suším jeden kosmetický článek. Sem tam do něj něco připíšu, takže se na délku poněkud natáhl, a já si proto říkám, že už je načase si trochu zamést v šuplíku. Laskavý čtenář (jednotné číslo je v tuto chvíli asi už opravdu na místě) si tedy může přečíst o tom, jaké levné přírodní produkty mě za poslední rok zaujaly, může se ale rovněž dočíst i o tom, jak moc se mi nedařilo. Nebo se třeba pokochat několika odstavci nadávek na supy z Celní správy. Před nějakou dobou jsem se totiž zase jednou rozhodla pořádně provětrat své nastřádané iherbí body. Nedopadlo to však zcela dle očekávání.

Spoiler alert: půl článku chválím, půl článku nadávám.

Objednávka štětcová



Objednávku štětcovou jsem podnikla už někdy loni. Levandulové mýdlo za 1.97$ jsem syslila své levandulovomilovné máti na Vánoce, myslela jsem ale i na své zdraví a opět jsem sáhla i po nějakých doplňcích. Protože proč kupovat několik plátíček kvalitních probiotik u nás v lékárně, když může mít člověk každou chvíli nějaké z iHerb za pár korun (1$). Biotin (4.26$) je zejména pro mě jakožto vegana poměrně důležitý doplněk, dokoupila jsem si tedy další balení. Je to navíc prvek důležitý i pro zdraví pokožky a vlasů, čímž člověk nikdy nepohrdne. Vyzkoušela jsem ale samozřejmě i něco nového:

EcoTools vlevo, Madre Labs napravo
Zvědavě jsem si pořídila hned dvě sadičky drobných štětců na cesty: eco-friendly a cruelty-free sadu pěti štětců od Ecotools (8.50$) a to samé v o něco levnější podobě od Madre Labs, jelikož ty byly zrovna na iHerb v akci za pouhý jeden dolar, jednalo se o výprodej. Štětce od EcoTools jsou samozřejmě, jak ostatně cena napovídá, o něco lepší než ty od Madre Labs, přestože i ty jsou moc příjemné. Pravděpodobně jen do chvíle, než se párkrát umyjí, ale za tu cenu super.
Ecotools jsou nicméně skvělá investice. Dřevěné jsou obě sady, ale štětce od Ecotools mají bambusové dřevo na pohmat daleko kvalitnější, jsou heboučké a za tu cenu jsou to skvělé štětce nějaké té střední třídy. Mytí jim zatím nedělá problém a o už je používám déle než rok, vůbec nepelichají. Protože jsem na sobě v tomhle ohledu vždy dřív šetřila, musím říct, že jsem nikdy neměla tvářenku nanesenou jemněji a rovnoměrněji. Obě sady navíc dorazily v sympatické taštičce vhodné na cesty.


Protože mě značka Hugo Naturals minule velmi mile překvapila a zaujala, vyzkoušela jsem od nich další produkt, tentokrát vanilkovo-pomerančovou vůni za pouhých 1.69$. Můj první dojem byl, že na můj vkus vanilka příliš převažuje, jsem přeci jen hlavně citrusový nadšenec a přivítala bych větší podíl pomerančových esenciálních olejů, vůně je ale to tak jako tak příjemná. Dá se použít jak k provonění domova tak, což preferuju já, namísto nějakého těžšího parfému či toaletky. Vydrží kupodivu vonět opravdu dlouho, déle něž nějaký obyčejný body sprej. Ve finále jsem si na vanilkový podtón tak zvykla, že jsem celý produkt poměrně rychle vypotřebovala a v současné době jen smutně hledím na stránkách iHerb na nápis "discontinued", který mi k tak dobrému produktu prostě nesedí. A tak je to vždycky – člověk si na něco zvykne a oni mu to přestanou vyrábět.

Objednávka protivrásková


Kromě starých známých na doplnění zásob jsem potřebovala před Vánoci pořídit i něco pod stromeček, konkrétně nějaké protivráskové sérum pro máti. Rozhodla jsem se pro Hyaluronic Acid Firming Serum od Now Foods, Solution. Jedná se o protivráskové sérum s kyselinou hyaluronovou, bestseller na iHerbu. K jeho efektivitě mohu říct snad jen to, že jsem ho právě objednala znovu (je nyní za pěkných 9.93$), a to hned dvakrát. O jedno balení mě poprosila máti s tím, že ten rozdíl jasně pociťuje a vidí snad od prvního dne používání, o druhé jako by prosily mé první vlastní zářezy v obličeji.

Další novinkou je doplněk stravy s názvem Epicor. Předtím za 0.99$, teď zrovna mimo akci za 1.99$, tak jako tak jsou tyhle kapsle za tu cenu malý zázrak. Snad je to nějaká kosmická náhoda nebo to opravdu tak dobře funguje, ale já i ostatní hodnotící tvrdíme to samé: když to člověk začne jíst ve chvíli, kdy cítí, že na něj něco leze, nemoc pěkně odleze pryč a neusadí se. Nejspíše to funguje na klasické metodě "cítíš-li nemoc, kopni do sebe koňskou dávku vitamínů", v naší domácnosti měl Epicor každopádně opravdu 100% úspěšnost. Imunitu nám vždy bezchybně nakopl a kdybych měla v právě odeslané objednávce jen o něco více prostoru před nebezpečnou celní hranicí 22 euro, hned bych ho tam přihodila.

Objednávka prokletá

V únoru jsem následně objednávala znovu. Měla jsem nějaké ty body a ještě k tomu mě potěšil fakt, že poštovné, a tedy i celková cena objednávky, vyšlo jen na 3$. Objednala jsem pouze dvě věci, můj milovaný BB krém M Perfect Cover BB Cream, No. 21 od Misshy, abych taky využila toho, že iHerb vede už nějaký ten pátek i korejskou kosmetiku, a velikánský neparfemované tonikum bez alkoholu od Thayers. Dle recenzí to měl být snad hotový zázrak, dle mého je to spíš jen produkt, který nenadchne ani neurazí.


Celnice mi ovšem zadržela balíček, protože byl o 40 CENTŮ nad limit a chtěli, abych dokázala, že je ten jeden make-up a jedna pleťová voda pro mě a ne pro firmu na přeprodej. Když jsem si telefonovala s nějakým chlapem od nich, rozzuřila jsem se jako nikdy v životě. Počítají prý s březnovými kurzy, a je jim jedno, že za únorové by mi to normálně prošlo. Měla jsem údajně počítat s tím, že se může prudce zvednout kurz dolaru. Jak ta hyena zněla přes telefon potěšeně, to vám ani popsat nedokážu. Když zjistil, že zboží přesahuje o těch 40 centů, řekl "výborně". Aby toho nebylo málo, ty svině mi chtěly napočítat cenu, jako kdybych za to zboží platila a iHerb mi ho snad nedal skoro zadarmo. Takže jsem ve finále zaplatila celnici víc, než jsem nechala na iHerbu.

Mimochodem, Celní správa má FB stránku, kam si nejspíše zaměstnanci (soudím dle fotek v uniformách) dávají pět hvězdiček a poplácávají se tam po zádech. Po tomto zážitku jsem se prostě musela přidat k těm, kteří tam píšou vlastní zážitky a trochu jim to hodnocení snižují...

Při mé další objednávce již na stránkách iHerbu přibyla informace pro objednávky do ČR:

Due to the fluctuations of the exchange rate, orders with value very close to the tax-free limit may be assessed Duties and Taxes (D&T) as the currency exchange rate may vary from the order date to the customs clearance date.
Please check with your customs office to see if you can import the items, and if any additional licenses or permits are needed.

Kdyby mě to nerozzuřilo, snad by mě to i pobavilo. A aby toho nebylo málo, ani ta další objednávka se mi nevyvedla.

Objednávka rozlitá

Kromě mých stálic jsem se těšila hlavně na dosud nevyzkoušenou vůni, směs esenciálních olejů, mandarinky a grapefruitu of Aura Cacia. Tento produkt mě zklamal hned na třech úrovních.

1) Dorazil rozbitý a vyteklý, obal bude očividně lepit navždy. Nevím, co to s tou hliníkovou lahvičkou udělalo, ale umýt to prostě nejde.

2) Sprej stál $5.56, vylitá byla zhruba půlka, avšak odškodnili mě pouhými $0.76. To jako vážně?!

3) Voní slabě a vydrží jen chvíli, což je škoda zejména vzhledem k tomu, jak moc příjemná a osvěžující ta vůně je. V porovnání s oním vanilkovo-pomerančovým sprejem z první objednávky je nesrovnatelně slabší.

I nadále tvrdím, že je iHerb úžasný obchod s perfektními produkty za vynikající ceny, ovšem co potom s celým nákupním zážitkem pro zákazníka dokáže udělat celnice a pošta, to už je jiná kapitola.


Mimochodem, pokud budete z iHerb někdy objednávat a v košíku zadáte kód QNQ381, získáte slevu $5 na svou první objednávku (nebo $10 při objednávce nad $30)~

čtvrtek 7. září 2017

Drobnosti za červenec a srpen

Sepsala Ely v 7.9.17 0 komentářů

Mou pracovnou je obývák, za kolegy mám kamarády

Jsem líná lama. Nevím, co se to se mnou stalo, ale kdybych nevěděla, co se ve skutečnosti skrývá pod onou slavnou "spavou nemocí", přísahala bych, že na mě musela přistát moucha tse-tse. Měli jsme na léto velkolepé plány s tím, jak děsně budeme aktivní a jak budeme plnými doušky užívat života. Heh. Očekávání se opět střetla s realitou a já jen každý den sedím, internetuju a pracuju. Kolegyně kamarádka, kolega kamarád, pracuje se dobře. Na druhou stranu, k počítači jsme si pořídili tři gamepady, což mě od práce trochu láká pryč a bude hůř – kamarádka odjíždí na rok do Japonska a nechá nám tu svůj Playstation. Moc tomu teda nepomáhá ani Astrakův nový herní notebook a můj vylepšený stolní PC.
Muže teď taky přijali do jakési práce, kterou může vykonávat z pohodlí domova (prý "marketingový specialista" k tomu všemu), tak budu mít toho nejlepšího spolupracovníka, ale zároveň i toho nejhoršího možného spiklence v odkládání jakékoliv kreativní činnosti. Ale když ono... Pit People! Zkoušíme taky Life is Strange, ale připadá nám to hrozně pretentious. V letních teplotách jsem se ještě mohla vymlouvat na to, že se mi nechtělo pracovat kvůli horku, spolu s přicházejícím podzimem si ale budu muset připravit novou výmluvu.

Na školu kašlu, nehodlám si už ubližovat a práce je dost. Status studenta se mi hodí jen proto, že za půlrok přetahování ve škole dám 20 000, zatímco za zálohy jako OSVČ bych dala zhruba 24 000. Jsem pragmatik.

Vzpomínky na papíře

Konečně jsme se dostali k vyvolání fotek ze svatby. Myslela jsem, že nejtěžší věcí bylo spočítat, komu nechat co vyvolat a správně to na počítači zadat. Jelikož má Rossmann Fotoshop naprosto debilně udělané stránky a schválně vám neřeknou, že nejde kombinovat normální a prémiový papír, zabralo mi to čtyři pokusy. V kombinaci s tím, jak moc nekvalitní byly jejich svatební foto knihy pro Astrakovu rodinu, přehodnotila jsem a domnívala se, že nejtěžší bude nebýt přes telefon sprostá. Když fotky dorazily a všechny byly i přes jasně zvolené "neupravovat kvalitu" do žluta, bojovala jsem s tímto nutkáním ještě více. A nakonec se ukázalo, že nejtěžší bude všechny ty fotky a růžky rovně a krásně rozmístit do alba tak, aby to nějak vypadalo. Máme zatím hotových asi jen 20 listů, ale předpokládám, že to bude do Vánoc hotové. Snad. Každý den na to album koukáme a ono kouká na nás.

Jak se do mého života vrátila pizza

Po letech jsem měla pizzu! Na stránkách Pepinovy Pizzy, olomoucké stálice, jsme si totiž všimli možnosti dát si na pizzu veganský sýr (čti: umělé jídlo konzistence umělé hmoty, které při smíchání s ostatními potravinami začne vzdáleně připomínat sýr). Odeslali jsme objednávku, načež mi zazvonil mobil:

"Dobrý den. My bohužel veganský sýr nemáme". 
Zrušili jsme tedy moji pizzu. Mobil zazvonil podruhé.
"Dobrý den, zase my, my bohužel mozzarelu nemáme."
"... A co teda máte?"

Podobně to probíhalo i za 14 dní, tak jsem trochu pogooglila a našla novou rozvážkovou pizzerii JVS. Byla jsem unesena, než jsem si všimla, že s narůstající popularitou jejich služeb postupně klesá množství sýra, které na těsto rozhodí. Jedna pizza byla jen placka se zeleninou a několika čárečkami sýra, což je, prosímpěkně, za nějakých 180 Kč na přesdržku. Následně se trochu zlepšili, než mě další pizzou snad přiotrávili, tak jsme si řekli, že se bez toho obejdeme, pokud zrovna nebude nějaký krizový stav typu "pozdě večer a lednice prázdná".
Ten však nastal v srpnu v Praze, tak jsme si bláhově objednali z restaurace s 92 % hodnocením, Pizza Vito. Čekali jsme hodinu a půl a dovezli to, úplně studené, chvíli poté, co jsme tam už naštvaně volali. Ledová placka s protlakem a pepřem byla snad to nejnechutnější, co se kdy v dějinách lidstva pokoušelo vydávat za pizzu. Aby ušetřili, pohodili na tu mou jen několik útržků veganského sýra, ale ani Astrak na tom nebyl o moc lépe. Na pečenou placku s pár gramy sýra dostal studenou šunku, studená nahrubo nakrájená rajčata a bazalku, což očividně pizzerie považovala za úspěšně stvořenou pizzu. Spořádali jsme pár soust, ale poté, co jsem ze své placky vytáhla několik podivných stonků, řekli jsme si, že nám to za otravu nestojí. Napsali jsme jim záporné hodnocení a řekli jsme si dost. A tím tedy z mého života pizza opět odešla. Příště, až nebudeme mít co jíst, asi budeme raději držet hladovku.

Se smůlou v patách...

... jsme v srpnu vyrazili do již zmíněné Prahy. Ztratila jsem pásek od oblíbeného kabátu, přišla jsem o čerstvě koupené snové boty (u kterých se ukázalo, že jsou na patě blbě šité a musela jsem je vrátit, byly ovšem jediné v ČR), zažili jsme nehodu v autobuse, kdy kvůli imbecilnímu řidiči spadla stará paní a rozsekla si hlavu... vyžírali jsme si malé i větší neštěstí a celkově jsme z té Prahy byli takoví rozmrzelí. Jediné, co jsme spokojeně zvládli podle plánu, bylo každodenní přežírání se v Loving Hutu. Prozkoušeli jsme takřka všechny jejich pobočky, zjistili, že očividně běžně chodíme do té nejdražší (...), a napravili to. Takřka kilečko jídla k obědu, občas též k večeři. Peněženka plakala, žaludek plakal, srdéčko (a oči) se radovalo.
Hrozně skvělé taky bylo setkání s mou mnohaletou drahou kamarádkou, se kterou jsme se předtím v životě viděly snad jen na pět minut, a konečně jsme to napravily. V průběhu setkání jsem jí stihla zničit iluze o platech ve školství, ale lepší to zjistit včas, než až po nástupu na pozici učitelky, viď Lucy. Moc fajn byl taky Natsucon a kachny ve Stromovce, ale tím to asi tak končí. Nevím, kdy přesně se to stalo, ale začínám dávat přednost naší krásné klidné Olomouci. Jelikož nás v září čekají dvě cesty do Brna, předpokládám, že má náklonnost k Olomouci ještě vzroste.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
 

(Ne)významné drobnosti Copyright © 2014 Design by Ely